Páteční kázání 7. 11. 2014 (14. muharram 1436)                                                                 Ahmad Barakat

                                                                                                                                            Mešita v Praze

Jak být útěchou pro druhého

Chvála Alláhu. Jeho chválíme a Jeho o pomoc prosíme. Ten, koho Alláh uvede na správnou cestu, toho z ní nikdo nesvede, a ten, komu Alláh dá zbloudit, toho už na správnou cestu nikdo neuvede. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha a že Muhammad (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.“

Alláh subhánahu wa ta'álá stvořil svět a vesmír místem ruchu a shonu, kde se stále někdo za něčím honí a stále se pracuje. Alláh přibližuje tento význam v Koránu:

„Člověka jsme věru k strastem stvořili.“ Člověk na tomto světě pozná únavu a námahu a dokonce i smutek. Na rozdíl od ráje, kde není žádná starost ani těžkosti. I když Alláh popsal ráj těmi nejušlechtilejšími vlastnostmi, tak řekl o jeho obyvatelích:

„Žádná starost se jich tam nedotkne a nebudou odtamtud nikdy vyhnáni.“ (al-Hidžr: 48)

A take řekl o nich:

„A budou říkat: Chvála Alláhovi, jenž od nás zármutek vzdálil! Pán náš je věru odpouštějící a za vděčnost uznalý.“

Skutečnost, že strasti tohoto světa jsou střídány s ozdobami a krásami je důsledkem Alláhovy moudrosti. Zapřemýšlejme nad tím, jak bychom se vázali na tento svět, nebýt starostí a nemocí, které v něm jsou!? Proto Alláhova moudrost zakročila, abychom si pamatovali, že existuje jiný život, ve kterém není smutek ani těžkosti.

V srdcích lidí se pocit starostí a tíhy liší od jednoho k druhému podle síly jejich viry, míry poslušnosti či neposlušnosti vůči Bohu.

Imám Ahmad byl tázán: „Kdy najdeme úlevu?“ Odpověděl: „Po prvním kroku do ráje. A náš Pán vysvětlil skutečnost tohoto světa a ukázal nám, kudy bychom se měli ubírat, když řekl ve Své knize: „Lide můj! Tento pozemský život není nic než dočasné užívání, zatímco život budoucí bude příbytkem stálým.“

Proto lidé víry, když poznali povahu tohoto života, nedali se zmást. Jeden řekl: „Když vejdu do svého příbytku, najím se chleba a zapiju vodou, připadá mi, že už nemám po čem toužit v tomto životě.“

Také, protože náš Prorok s.a.s. nás naučil, že: „Kdo se vzbudí v bezpečí, zdráv a má zajištěné živobytí svého dne, jakoby by měl život na jeho straně.“ Jsou však i chvályhodné starosti, např. když se trápíme kvůli utrpení našich bratrů daleko od nás. Mit zármutek kvůli trpícím

muslimům je pocit, který je Alláhem odměněn, avšak nesmí v sobě nést beznaděj: „Abyste si nezoufali nad tím, co vám uniklo, a abyste se neradovali příliš z toho čeho se vám dostalo.“ (súra Železo).

Člověk se musí vyrovnat s těžkostmi pomocí Koránu a sunny Proroka s.a.s. A řict: „Ó Alláhu! Dej nám poznat Tvé dary tím, že nám je ponecháš a ne že nás o ně připravíš.“ Někteří si uvědomí tyto dary až když je ztratí a pak upadnou do stresu. Tento druh lidí potřebuje posílit svoji viru a uvědomit si, že to, co je předurčené, se stane. I kdyby někdo z nás vlastnil velké jmění,

tak spi na jednom lůžku ne na dvou a jí třikrát denně, ne vice.

Hřích je pesimistický tím, že zakalí člověku život jak popsal Ibn Abbás: „Hřích přidá na tvář čerň, zatemní hrob a slábne kvůli němu tělo.“ Proto je nutné kát se z hříchu a neposlušnosti.

Mezi způsoby vyléčení se je prosit Alláha, připomínat si Alláha a udržovat příbuzenské vztahy.

Prorok s.a.s řekl: „Kdo se chce radovat z dostatečné obživy a z dobré pověsti i po smrti, ať udržuje dobré příbuzenské vztahy.“ Beznaděj je vlastnost nevěřících a lidí neposlušných, ale věřící nikdy nepřestane doufat a věřit v Alláhovo milosrdenství. Istighfar - žádat Allaha o odpuštění je otázka nadmíru velká a štědře odměněná, jak Alláh v Koranu řiká slovy Proroka

Noema: „A pravil jsem jim: proste Pana svého za odpuštění, vždyť On věru je odpouštějící. On sešle na vás nebe deštěm hojným.“ A istighfár znamená, že Alláh zbavuje utrpení včetně psychického. „Alláh však není takový, aby je ztrestal, když jsi mezi nimi - ani nechce být vykonavatelem jejich potrestání, dokud budou prosit o slitování.“

Dále prosba je skutečně lék, jak nás naučil Posel Alláhův říkat: „Ó Alláhu, utíkám se v ochranu k Tobě před starostmi, skutkem a neschopností a před leností, lakomostí a zlem ješitnosti a před zlem velkých dluhů a poražením (ponížením) mužů.“ Tato slova jsou ve sbírce správných výroků od al-Buchárího a neměli bychom na ně zapomenout.

Někteří se spoléhají na sílu a možnosti ostatních, ale ať neopomenou, ze tato sila je bezvýznamná bez pomoci a sily Stvořitele. Také spoléhat se na Alláha znamená plně se odevzdat a opřít se o Něho s přesvědčením, že není lepšího.