Páteční kázání 24. 4. 2015                                                                                              šejch Ahmad Rajab

Mešita v Praze

Pamatujte častěji na smrt

Chvála Alláhu. Jeho chválíme a Jeho o pomoc prosíme. Ten, koho Alláh uvede na správnou cestu, toho z ní nikdo nesvede, a ten, komu Alláh dá zbloudit, toho už na správnou cestu nikdo neuvede. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha a že Muhammad (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.

Chybuje ten, kdo si myslí, že smrt je pouhý odchod, zánik, naprosté nebytí, po kterém neexistuje život, není zúčtování, žádný Soudný den, žádný Ráj ani Peklo. Pokud by tomu tak bylo, bylo by to v rozporu s moudrostí stvoření a existence, všichni lidé by si bylo po smrti rovni a nemuseli by se znepokojovat. Věřící by byl roven nevěřícímu, vrah by byl roven oběti, nespravedlivý utlačovatel by byl roven oběti křivdy, pokorný by byl roven neposlušnému atd.

Vznešený Alláh pravil: „A domnívají se ti, kdož jsou nevěřící, že nebudou vzkříšeni. Rci: ‚Ba naopak, při Pánu mém, budete vskutku vzkříšeni a potom budete poučeni o tom, co jste dělali. A to bude Alláhovi věcí velmi snadnou.“ (Vzájemné klamání, 64:7)

Smrt je čin, který není vidět a který provádí anděl smrti a jeho pomocníci tím, že zadrží duši na příkaz Vznešeného a Všemocného Alláha, jak pravil: „Rci: „Anděl smrti, jenž vás na starosti má, vás povolá a potom budete k Pánu svému navráceni!“ (Padnutí na zem, 32:11)

A dále: „… dokud nezastihne některého z vás smrt; a tehdy poslové Naši jej povolají a nikoho neopomenou.“ (Dobytek, 6:61)

Mocný a Vznešený Alláh určil každé duši okamžik smrti a zániku. Pravil: „Každá duše okusí smrti; a teprve v den zmrtvýchvstání obdržíte plně své odměny. A kdo se vyhne Ohni a bude do Ráje uveden, ten dosáhl úspěchu. A život na tomto světě je pouze klamné užívání.“ (Rod Imránův, 3:185)

Každý kdo okusí smrt, jeho domovem bude hrob, jeho ložem půda, jeho společníky červi, jeho smluvenou schůzkou je Soudný den a Ráj a Peklo jsou jeho cestou, by měl přemýšlet pouze o smrti a o tom, jak se na ni připravit. Ze života nezůstává mnoho, ale lidé toho nedbají. Jak pravil Alláh: „Přibližuje se k lidem zúčtování jejich, zatímco lhostejně se odvracejí.“ (Proroci, 21:1)

Proto se traduje, že Prorok (sAs) řekl: „Pamatujte často na ničitele duše (smrt).“

Ad-Daqqáq (nechť je k němu Alláh milostivý) řekl, že kdo si připomíná smrt, bude poctěn třemi věcmi: dřívějším pokáním, hlubokým přesvědčením a aktivním uctíváním. Kdo zapomene na smrt, bude potrestán třemi věcmi: odložením pokání, nespokojeností s dostatkem a leností v uctívání.

Al-Qurtubí – nechť je k němu Alláh milostivý – řekl, že se muslimové shodují na tom, že nikdo neví, kdy a jak zemře, ale měl by na to být připraven.

Lidé, k smrti patří agónie, bolest, kterou nikdo nepozná kromě toho, kdo ji léčí a kdo ji zakusí. O živém člověku, který neumírá a poznal tajemství, ale mlčí: „A pak dostaví se agónie smrti jako skutečnost – a tohle je to, čemu ses vyhnout chtěl!“ (Qáf, 50:19)

^cA’iša (rAa) vyprávěla (podle sbírky al-Buchárího), že Prorok (sAs) držel pohár s vodou, do které namáčel ruce, otíral si jimi obličej a říkal: ‚Není boha kromě Alláha, k smrti patří agónie.‘ Pak zvedl ruku a opakoval: ‚Ó Alláhu se Svými nejvyššími společníky‘, dokud nevydechnul naposledy a jeho ruka klesla.

Vidíte, jak těžká byla agónie smrti pro milovaného vyvoleného (sAs), pána všech proroků, Alláhovo požehnání všem světům?

To, že Vznešený Alláh ztížil umírání svým prorokům a poslům – mír s nimi – znamená, že je pozvedl ještě výše, dovedl k dokonalosti jejich postavení. Neznamená to, že k nim byl Alláh tvrdší než k těm, kdo jsou neposlušní, nespravedliví. Tvrdost k takovým lidem je trest za jejich zločiny, není možno toto srovnávat. Umar bin al-Chattáb (rAa) řekl: „Ka^cbe, pověz nám o smrti.“ Odpověděl: „Ano, kníže věřících. Je jako větev plná trnů, které se dostanou člověku do těla, kde se zakoření a pak je silný člověk vytrhne. Co vezme, to vezme. Co zůstane, to zůstane.“ (Tato slova byla vyřčena na smrtelné posteli.)

Umar bin al-^cÁsí říkával, když žil: „Chtěl bych vidět chápajícího, odhodlaného člověka, když k němu přijde smrt, aby mi pověděl o smrti.“ Když k němu přišla smrt, řekli mu: „Abú ^CAbdulláhu, říkával jsi, že by sis přál vidět chápajícího, odhodlaného člověka, když k němu přijde smrt, aby ti o ní pověděl. Ty jsi ten chápající, odhodlaný člověk. Přišla k tobě smrt, tak nám o ní pověz.“ Odpověděl: „Mám pocit, jako by nebesa padla na zem a já byl mezi nimi, jako by má duše vycházela ouškem jehly.“

Proste tedy Alláha, aby nám ulehčil agónii smrti.

Muhammad bin al-Munkadir – nechť je k němu Alláh milostivý – plakal, když umíral. Zeptali se ho: „Proč pláčeš?“ Odpověděl: „Přísahám při Alláhovi, nepláču kvůli hříchu, o kterém vím, že jsem se ho dopustil, ale bojím se, že jsem udělal něco, co jsem považoval za bezvýznamné, ale pro Alláha je to velká věc.“

Kolik muslimů se dnes veřejně přiznává k velké neposlušnosti a velkým hříchům, zcela veřejně, za bílého dne, bez obav, bez studu před Pánem Země a nebes, není síly ani moci, leč u Alláha, Nejvyššího, Mocného (lá hawla wa lá quwwata illá billáh).

Milí bratři a sestry, téma smrti je velice široké a čas nám nedovoluje se všem zmínit, ale měli bychom si vzít z tohoto ponaučení, měli byste být na takový den připraveni, nechť konají ti, kdo konají, šťastný je ten, kdo napomene druhého. Všichni lidé by měli mít na paměti, že konec je nevyhnutelný.

Ibn ^cAbbás (rAa) vyprávěl, že Prorok (sAs) napomínal jednoho člověka: „Využij pěti před pěti: Svého mládí před stářím, svého zdraví před nemocí, svého bohatství před chudobou, svého volného času před zaneprázdněností, svého života před smrtí.“ (upraveno al-Albáním)

Prosím Alláha, aby mně i vám dopřál dobrou práci, aby nás v životě, v okamžiku smrti i po ní upevnil ve víře v Jedinost. Mu^cáz bin Džabal (rAa) vyprávěl, že slyšel Proroka (sAs), jak říká: „Ten, jehož poslední slova jsou ‚není boha kromě Alláha‘ (lá iláha illa lláh), určitě přijde do Ráje.“ (podle Ahmeda, Dáwúda, upraveno al-Albáním)

Prorok (sAs) také řekl: „Předříkávejte svým umírajícím ‚není boha kromě Alláha‘.“ (podle Muslima)

Toto dokáže jedině ten, komu to bylo od Alláha dáno, ať tedy každý muslim i muslimka koná podle těchto slov a žije a vynakládá úsilí jen pro ně.