Ve jménu Alláha, Milostivého, Smilovného

Šejch Ahmad Rajab                                                     20.5.1438/17.2.2017

Z mravních zásad súry Komnaty (2. část)

Chvála Alláhu. Jeho chválíme a Jeho o pomoc prosíme. Ten, koho Alláh uvede na správnou cestu, toho z ní nikdo nesvede, a ten, komu Alláh dá zbloudit, toho už na správnou cestu nikdo neuvede. Dosvědčuji, že není Božstva kromě Alláha a že Muhammad (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláhovým a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství“.

Často vynášíme soudy o lidech jen proto, že slyšíme slovo odsud nebo odtamtud. Často se tím zpřetrhají vztahy, rozpadnou rodiny, vzdalují se od sebe příbuzní, náklonnost se mění v nepřátelství, blízkost ve vzdálenost, soulad a láska v nesoulad a hrubost, to vše následkem toho, že jeden muslim slyší něco o svém bratru muslimovi, aniž by se to objasnilo a potvrdilo. Bylo by pro něho lepší, aby bránil čest svého bratra muslima, pokud je o něm známo, že se dobře chová, a aby o něm dobře smýšlel.

Všemocný a Vznešený Alláh praví v súře Komnaty: „Vy, kteří věříte, přijde-li k vám hanebník s nějakou zvěstí, snažte se ji objasnit tak, abyste z nevědomosti své nepoškodili lidi a abyste nemusili litovat toho, co jste učinili.“ (Komnaty, 49:6)

Toto je zákonodárné, praktické pravidlo pro ochranu společnosti věřících před spory a rozpadem, následkem vzplanutí a náhlého vzedmutí, přicházejícího ihned po odhalení zprávy nějakého hanebníka, z horlivosti a uspěchanosti, aniž by se to potvrdilo a bez ubezpečení se o tom.

Aš-Šanqítí řekl: „Tento verš ze súry Komnaty poukazuje na dvě věci: první z nich je ta, že pokud přijde hanebník s nějakou zprávou, je možné ověřit její pravdivost, jestli to, co řekl, je pravda nebo lež. Druhou věcí, která je z toho odvozována, je přijetí zprávy od spravedlivého, neboť Vznešený Alláh pravil: „Přijde-li k vám hanebník s nějakou zvěstí, snažte se ji objasnit.“ (Komnaty) Toto dokazuje opak, že pokud přijde se zprávou člověk spravedlivý, není třeba ověřovat jeho zprávu.“

Toto pravidlo, na které poukazuje tento verš, nepochybně představuje záruku pro islámskou společnost, že se nenechá ovládnout vášněmi a smyšlenkami, a ukládá za povinnost rozlišovat mezi zprávou hanebníka a zprávou spravedlivého.

Může se stát, že někdo něco zaslechne, šíří to dál mezi lidi při různých příležitostech, pak se ukáže, že člověk, o kterém se mluvilo, je nevinný. Člověk pak lituje, že se dostal do něčeho, o čem nemohl vědět.

Skutečnost je dnes taková, že jsme svědky toho, že lidé až moc lehce šíří dál různé soudy, stanoviska, zvěsti a události, které zaslechnou. Současná situace je taková, že je většinou třeba ověřovat a ubezpečovat se o tom, co zaslechneme. Při ověřování je nezbytné nespoléhat se na všeobecně rozšířené věci, o kterých lidé bez přestání mluví, aniž by o tom byli dobře informováni a rozuměli tomu. V každém případě žádný muslim nemůže mluvit o všem, co slyší. Toto islám zakazuje, zejména týká-li se to něčeho důležitého nebo významného, pak jde o ještě větší chybu. Čím větší je neznalost mluvčího a čím méně je bohabojný, tím je v tomto ohledu silnější a opovážlivější. Vznešený Alláh praví: „A nenásleduj to, o čem vědění nemáš, vždyť sluch, zrak i srdce budou všechny žádány, aby počet vydaly.“ (Noční cesta, 17:36) Traduje se, že Prorok (sAs) řekl: „Je špatné, když člověk říká: ‚Tvrdili, že…‘“ (jde o správný hadís podle Abú Dáwúda) Znamená to, že nejhorším zlozvykem je používání výrazu „tvrdili, že“ a kopírování nějaké zprávy, aniž bychom se o ní ujistili. Dopouštíme se tím chyby a možná i lži.

Prorok (sAs) řekl: „Je dostatečným hříchem pro člověka, když šíří dál všechno, co zaslechne.“

Kolik zpráv v našem osobním i veřejném životě jsme přijali, aniž bychom je blíže zkoumali, a obvinili jsme jiné a rozhodli jsme o tom, že se dopustili chyby, a později se ukázalo, že to byla jen pomluva nebo že jsme nepochopili, co jsme zaslechli. Dali jsme jen průchod svým emocím a citům, aniž bychom si to ověřili.

Prosíme Alláha, nechť dá, abychom se toho vyvarovali a aby se nám dobře vedlo.