Šejch Ahmad Rajab                                                                           28.9.1438/23.6.2017

Proste Alláha o odpuštění

Chvála Alláhu. Jeho chválíme a Jeho o pomoc prosíme. Ten, koho Alláh uvede na správnou cestu, toho z ní nikdo nesvede, a ten, komu Alláh dá zbloudit, toho už na správnou cestu nikdo neuvede. Dosvědčuji, že není Božstva kromě Alláha a že Muhammad (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláhovým a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.“

Služebníci Alláhovi, prosbami o odpuštění jsou odpouštěny hříchy a smazány prohřešky, dostane se požehnání a odvrací se odplata, je to jeden z nejctihodnějších činů poslušnosti a nejlepších způsobů přiblížení se k Alláhovi. Alláh nám přikázal, abychom se káli a prosili Ho o odpuštění hříchů či naší nedostatečnosti, v mnohých verších Koránu a nazývá se a popisuje sám sebe jako Odpouštějícího, Odpouštějícího hřích, Mající v rukou odpuštění. Chválí ty, kdo prosí o odpuštění, a přislíbil jim velkou odměnu. Také Prorok (sAs) nám přikázal, abychom se káli a prosili o odpuštění. To vše dokazuje důležitost prosby o odpuštění, její přednost a to, jak je potřebná.

Všemocný a Vznešený Alláh nám přikázal, abychom prosili o odpuštění slovy: „Miřte k Němu přímo a proste Jej za odpuštění!“ (Byly učiněny srozumitelnými, 41:6) Ve svatém hadísu Všemohoucí Alláh říká: „Moji služebníci, chybujete ve dne v noci a já odpouštím všechny hříchy. Proste mě tedy o odpuštění, odpustím vám.“ Služebníci Alláhovi, prosby o odpuštění přináší velký užitek, např. 1) Jsou důvodem k odpuštění hříchů a odčinění prohřešků. Alláh pravil: „A kdo se dopustil skutku špatného či ukřivdil sám sobě a potom poprosí Alláha o odpuštění, věru shledá, že Alláh je odpouštějící, slitovný.“ (Ženy, 4:110) A podle jednoho hadísu: „Vznešený Alláh pravil: ‚Lidé, budete-li se ke mně obracet s modlitbami a prosit mě, odpustím vám, co jste udělali, a nebudu se o to zajímat. Lidé, i kdyby vaše hříchy dosáhly samých nebes, když budete prosit o odpuštění, odpustím vám.‘“

2) Odvrací trest a muka. Všemohoucí Alláh pravil: „… ani nechce být Alláh vykonavatelem jich potrestání, dokud budou prosit o slitování.“ (Kořist, 8:33)

3) Je příčinou milosrdenství. Všemohoucí Alláh citoval Svého proroka Saleha, který ke svému lidu promluvil takto: „Kdybyste Alláha o odpuštění prosili, snad dostalo by se vám slitování.“ (Mravenci, 27:46)

4) Je příčinou deště, dostatku majetku, dětí, růstu stromů, dostatku vody. Všemohoucí Alláh citoval Svého proroka Noema, který ke svému lidu promluvil takto: „A pravil jsem jim: ‚Proste Pána svého za odpuštění, vždyť On věru je odpouštějící! On sešle na vás nebe deštěm hojným a rozmnoží vám majetky a syny a připraví pro vás zahrady a řeky.“ (Noe, 71:10-12) A citoval Húda – mír s ním – který ke svému lidu promluvil takto: „Lide můj, proste Pána svého o odpuštění a potom pokání čiňte! On sešle vám z nebe déšť proudem hojným a přidá sílu k vaší síle.“ (Húd, 11:52)

5) Zbavuje starostí, přináší obživu, dostává z těžkostí. Ve sbírkách hadísů od Abú Dáwúda a Ibn Mádži se traduje podle Ibn Abbáse (rAa), že Prorok (sAs) řekl: „Kdo stále prosí Alláha o odpuštění, toho Alláh dostane z každé těžkosti, osvobodí ho od každé starosti a dá mu obživu, odkud to ani nečeká.“

Služebníci Alláhovi, prosit o odpuštění je možné kdykoli. Jsou však zvláštní chvíle a situace, kdy jsou prosby o odpuštění ještě prospěšnější. Je dobré prosit o odpuštění vždy, když dokončíme nějaký akt uctívání, neboť tím odčiníme případné chyby nebo nedostatky, kterých bychom se při tom mohli dopustit, tedy například po vykonání každé z pěti povinných modliteb. Vždy, když Prorok (sAs) dokončil povinnou modlitbu, prosil třikrát Alláha o odpuštění. Také bylo ustanoveno prosit o odpuštění na závěr noční modlitby. Všemohoucí Alláh se zmínil o zbožných lidech: „… a jen malou část noci spávali a za úsvitu o odpuštění prosívali…“ (Běžící, 51:17-18) Prosba o odpuštění byla stanovena také po běhu z Arafatu a stání na něm. Všemohoucí Alláh pravil: „Potom proveďte běh tudy, kudy jej provádějí ostatní lidé, a proste Alláha za odpuštění, neboť Alláh věru je odpouštějící, slitovný!“ (Kráva, 2:199) Prosba o odpuštění byla stanovena také po skončení schůze/porady, jak nás učil Prorok (sAs), abychom na konci schůze/porady řekli: „Sláva budiž Tobě, ó Alláhu, Tobě patří chvála, dosvědčuji, že není boha kromě Tebe, prosím Tě o odpuštění a činím pokání.“ Pokud byla tato schůze k něčemu dobrému, je prosba o odpuštění jako závěrečná pečeť, pokud ne, slouží jako odčinění.

Prosba o odpuštění byla stanovena na konci života, ve stáří. Alláh řekl Svému Prorokovi (sAs), když se blížil jeho čas: „Až vítězná pomoc Alláhova přijde a úspěch se dostaví a uvidíš lidi vstupovat houfně v náboženství Alláhovo, pak oslavuj chválou Pána svého a pros jej o odpuštění, vždyť On věru ke kajícníku je milostivý.“ (Vítězná pomoc) Dobytí Mekky a houfné přestupování lidí k islámu Alláh učinil znamením blížícího se konce Proroka. Při té příležitosti mu přikázal, aby si Alláha připomínal a prosil o odpuštění. Muslimové, musíte vytrvat v prosbách o odpuštění v kteroukoli dobu, a v těchto zmíněných případech a časech se mu musíte více věnovat, abyste získali tyto zásluhy, dostalo se vám toho nejlepšího. Náš Prorok (sAs) často prosil o odpuštění. Abú Hurajra (rAa) vyprávěl, že slyšel Proroka (sAs) říkat: ‚Přísahám při Alláhovi, prosím Alláha o odpuštění a činím pokání víc než sedmdesátkrát za den.‘“ (podle al-Buchárího)

Imám Ahmed a tradenti citovali hadís Ibn Umara (rAa): „Spočítali jsme, že Prorok (sAs) během jedné porady řekl stokrát ‚Pane, odpusť mi, slituj se nade mnou, neboť Ty jsi Odpouštějící, Slitovný.‘“ Podle Ibn Mádži se uchoval hadís Proroka (sAs) se silným řetězcem tradentů: „Dobré zprávy pro ty, kdo mají ve svých činech zapsáno mnoho proseb o odpuštění.“

Služebníci Alláhovi, prosba o odpuštění znamená požadovat po Alláhovi odpuštění smazáním hříchů a je nezbytné, aby ji doprovázelo zanechání hříchu a neposlušnosti. Jednou z podmínek skutečného pokání a přijaté prosby o odpuštění je zanechání hříchu z poslušnosti k Alláhovi, z úcty k Němu, vyjádření lítosti nad dopuštěním se tohoto hříchu, upřímné odhodlání již nikdy tento hřích nespáchat, a kdyby se tento hřích týkal práva jiného člověka, musí napravit vše, čím mu ukřivdil, a vrátit každému, na co má právo, a požádat je za to o odpuštění.

Služebníci Alláhovi, prosit o odpuštění lze mnoha způsoby a výrazy, například můžeme říkat: „Astaghfirulláh“ („Prosím Alláha o odpuštění“) nebo „Rabba ighfir lí“ („Pane odpusť mi“). Jeden ze způsobů citovaný podle Proroka (sAs), který by se měl každý muslim snažit říkat, je: „Rabba ighfir lí wa tub alajja innaka anta at-tawwábu ar-rahímu“ („Pane odpusť mi, slituj se nade mnou, neboť ty jsi Odpouštějící a Slitovný.“) A také: „Astaghfirulláh al-azím allazí lá iláha illá huwa al-hajju al-qajjúmu wa atúbu ilajhi“ („Prosím Mocného Alláha – a není boha kromě Něho, živého, trvalého – a činím pokání.“)

Služebníci Alláhovi, vynasnažte se činit pokání a prosit o odpuštění, než bude pozdě. Všemohoucí Alláh pravil: „Pospíchejte k milosti od Pána svého a k zahradě, jejíž šířka se rovná nebesům a zemi a jež připravena je pro bohabojné.“ (Rod ^cImránův, 3:133)