Páteční kázání 18.5.2018                                                                                                šejch Ahmad Rajab

Mešita v Praze

Naděje na odměnu za dobré skutky

Chvála Alláhu. Jeho uctíváme a Jeho o pomoc prosíme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha a že Muhammad (sallalláhuʻalajhiwasallam) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.“

Abú Hurajra tradoval, že Posel Alláhův (sAs) řekl: „Kdo se postí v měsíci ramadánu s vírou, doufaje v odměnu od Alláha, tomu Alláh odpustí jeho dřívější hříchy.“ (všichni se na něm shodují) „S vírou“ znamená s přesvědčením o správnosti, „doufaje v odměnu“ znamená „toužíc po tom spatřit Vznešeného Alláha, žádaje od Něho odměnu za dobré skutky, od Něho Jediného, který nemá žádného společníka. K činům, díky kterým by měl muslim doufat v odměnu od Vznešeného Alláha, patří půst. Muslim by měl doufat v odměnu za svůj půst a noční modlitby a obtíže s tím spojené od Alláha, a také za hlad, žízeň, dlouhý den, zdržení se všeho zakázaného a dalších věcí, které zakouší během svého půstu. Vše by měl činit s upřímnou oddaností a žádat o odměnu jedině Alláha Jediného, aby se mu dostalo této velké odměny.

Ibn al-Athír řekl: „Naděje na odměnu je za zbožné skutky. U zavrženíhodných věcí je to začátek touhy po odměně a jejím získání díky odevzdanosti a trpělivosti nebo využitím různých zbožných činů a jejich vykonáváním tak, jak je třeba je vykonávat, žádaje o odměnu, která je za ně očekávána.“ Vznešený Alláh pravil: „Není nic dobrého ve většině jejich tajných schůzek, leda u toho, kdo přikazuje almužnu či dobré skutky anebo svornost mezi lidmi. A kdo toto činí ve snaze dosíci zalíbení Alláhova, tomu dáme odměnu nesmírnou.“ (Ženy, 4:114)

Doufání v odměnu znamená, že člověk počítá svou trpělivost ve věcech zavrženíhodných a své činy poslušnosti mezi to, co mu od Vznešeného Alláha náleží. Jsou tři způsoby takového doufání:

1) Doufání v odměnu od Vznešeného Alláha, prokáže-li člověk trpělivost ve věcech zavrženíhodných. Příkladem je vyprávění Usámy (rAa): „Prorokova (sAs) dcera mu poslala zprávu, že její syn umírá, aby přišel. Poslal jí vzkaz s pozdravem a se slovy: ‚Alláhovi patří, co si vzal a co dal, každý má svůj předem stanovený čas. Nechť je trpělivá a doufá v odměnu.‘“ (všichni se na něm shodují) Výraz „nechť doufá v odměnu“ znamená, aby svou trpělivostí pojala úmysl získat odměnu od Alláha, aby jí to bylo počítáno jako zbožný čin.

Abú Hurajra (rAa) vyprávěl, že Posel Alláhův (sAs) řekl: „Alláh praví: ‚Pro Svého věřícího služebníka, který kvůli mně zůstává trpělivý, když mu vezmu někoho milovaného z lidí na tomto světě, mám jako odměnu jedině Ráj.“ (podle al-Buchárího)

2) Doufání v odměnu od Vznešeného Alláha, když člověk vykonává zbožné skutky v touze po Alláhovi jako při půstu v ramadánu, s vírou, doufaje v odměnu od Alláha, a také při všech ostatních zbožných skutcích. Abú Masúd al-Badrí (rAa) vyprávěl, že Prorok (sAs) řekl: „Když někdo vynaloží (peníze/majetek) na svou rodinu, doufaje, že se mu za to dostane odměny od Alláha, počítá se mu to jako dobročinný dar.“ Abú Hurajra (rAr) vyprávěl, že Posel Alláhův (sAs) řekl: „Kdo se účastní pohřbu muslima s vírou a doufaje v odměnu od Alláha, a zůstane, dokud se za něho nepomodlí a pohřeb nedokončí, dostane se mu odměny dvou qírátů. Každý qírát se vyrovná hoře Uhud. Kdo se pomodlí a odejde před dokončením pohřbu, tomu se dostane jednoho qírátu.“ (všichni se na něm shodují)

Umar ibn al-Chattáb (rAa) řekl: „Lidé, doufejte v odměnu za své činy. Kdo doufá v odměnu za své činy, tomu patří odměna za čin i za to že doufal.“

3) Doufání v Pána – Mocného a Vznešeného – který dává zvítězit a pomáhá služebníkovi, když má čelit nějaké zkoušce, jako když se obává, že mu nebude dáno, anebo že utrpí škodu. Doufání v tomto třetím významu znamená, že si člověk vystačí se svým Pánem – Mocným a Vznešeným – který dává zvítězit a pomáhá, spokojí se s tím, co mu bylo určeno, ať je toho málo, či hodně. Vznešený Alláh praví: „A jestliže se oni odvrátí, rci: ‚Alláh mi zcela stačí – a není božstva kromě Něho a na Něj se spoléhám; On Pánem je trůnu nesmírného!“ (Pokání, 9:129)

Doufání v odměnu má široký význam a zahrnuje všechny stránky života, ze zvyků činí činy uctívání – se svolením Alláha – pokud je přítomen správný úmysl a je v nich touha po odměně u Alláha jako například ve slovech Muáze bin Džabal (rAa): „Spím a vstávám a doufám v odměnu za svůj spánek i za své bdění.“ (podle al-Buchárího)

Doufejte v odměnu za své každodenní činnosti jako za zbožné skutky, za trpělivosti ve věcech zavrženíhodných, když konáte či nekonáte, ať je vám to počítáno jako činy, za které dostává muslim odměnu – se svolením Vznešeného Alláha.

Nezapomínejte také na doufání v odměnu za správný úmysl, který u Alláha nikdy nepřijde vniveč, i kdybyste nebyli schopni uskutečnit zbožný čin, který jste měli v úmyslu vykonat, byl-li váš úmysl skutečně upřímný.

Jestliže muslim pojme úmysl vykonat zbožný čin a něco mu v něm zabrání, počítá se mu odměna za to, co měl v úmyslu. Jestliže ho chtěl vykonat, když mu nic nebránilo, tj. když mohl, byl by ho vykonal, ale pak toho nebyl schopen, počítá se mu odměna za celý čin. Důkazem toho je řada Prorokových hadísů. Každý muslim by měl vše vykonávat s oddaností k Alláhovi, měl by doufat v odměnu za své činy u Alláha, aby za ně odměnu získal a viděl v tom mnoho dobrého u Vznešeného Alláha.

Prosíme Alláha, aby přijal naše činy.