Páteční kázání 6. 7. 2018                                                                                     šejch Ahmad Rajab

Mešita v Praze

Dovolená: Investice nebo plýtvání?

Chvála Alláhu. Jeho uctíváme a Jeho o pomoc prosíme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha a že Muhammad (sallalláhuʻalajhiwasallam) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.“

Roční dovolená se stala důležitou součástí života člověka, příležitostí, kdy se rodiny, které odešly do zahraničí, setkávají se svou rodinou nebo příbuznými ve své původní vlasti. Vnímáme, jaké je to požehnání?

Život člověka se měří na okamžiky a na to, jak člověk využívá příležitostí ke konání zbožných činů. Al-Hassan al-Basrí řekl: „Člověče, tvůj život se počítá na dny. Ztratíš-li jediný den, ztratíš část svého života.“

Islám obrací pozornost muslima k tomu, aby se staral o čas. Vznešený Alláh přísahá slovy označujícími nějaký časový úsek, např. noc, den, úsvit, dopoledne („denní jas“), odpoledne („odcházející den“), jako např. ve slovech Vznešeného: „Při noci, když temnem zahaluje, při dni, když v slávě se objevuje.“ (Noc, 92:1-2); „Při úsvitu a při nocích deseti.“ (Úsvit, 89:1-2); „Při denním jasu a při noci, když je tichá.“ (Denní jas, 93:1-2); „Při odcházejícím dni! Věru že člověk spěje ke špatnému konci!“ (Odcházející den, 103:1-2) Je známou věcí, že pokud Vznešený Alláh při něčem přísahá, ukazuje to na důležitost a význam této věci, aby k ní přitáhl pozornost a upozornil na její velký užitek.

Dovolená je součástí požehnání

Ibn Abbás (rAa) vyprávěl, že Prorok (sAs) řekl: „Jsou dvě požehnání, ve kterých mnoho lidí tratí: zdraví a volný čas.“ (podle al-Buchárího, č. 6412) Slovo „tratí“ v sobě nese význam nedostatku a slabosti a nedocenění skutečné hodnoty; „zdraví“ znamená zdravé tělo; „volný čas“ jako protiklad zaneprázdněnosti, zde se soustředíme na volný čas z hlediska času.

Ibn Abbás vyprávěl, že Prorok (sAs) řekl: „Využij pěti (věcí), než nastane pět (jiných věcí): svého mládí, než zestárneš, svého zdraví, než onemocníš, svého bohatství, než zchudneš, svého volného času, než budeš zaneprázdněn, svého života, než přijde smrt.“

Tento čas mládí, zdraví, bohatství, volného času a života, je časem práce, přípravy a co nejaktivnější činnosti. Kdo tuto příležitost promarní, už ji nedožene, a nebude mu k ničemu, že bude toužit pracovat, když svou příležitost již promarnil a zanedbal.

Je na omylu každý, kdo si myslí, že dovolená je ztrátou času, nebo když si někteří myslí, že je dovoleno dělat zakázané věci. Takový člověk zapomíná, že v Soudný den bude povolán k odpovědnosti za toto požehnání. Prorok (sAs) řekl: „Člověk se v Soudný den nepohne, dokud nebude dotázán na svůj život, jak ho strávil, na své vědění, jak s ním naložil, na své bohatství, kde ho získal a na co ho vynaložil, a na své tělo, čím ho opotřebil.“

Nad plýtváním penězi stojí plýtvání časem a jeho utrácení bez jakéhokoli užitku. Je to kapitál, na který bychom měli dávat pozor.

Někdo má chybné chápání odpočinku, relaxace: Odpočinek nebo relaxace není zakázána, ale nesmí být spojena s něčím, co je zakázáno.

Ibn Mas^cúd řekl: „Před koncem světa bude spousta lidí, kteří budou cestovat bezdůvodně. Bude se jim cestovat snadno. Budou snadno získávat obživu, ale vrátí se bez ničeho, někomu se ztratí karavana v písku a pustině.  Jeho soused je přitom vedle něho a on ho nechá bez pomoci.“

Dovolená může znamenat udržování vztahů s příbuznými a konání dobrého pro své příbuzné, zejména když člověk se svými dětmi stráví letní dovolenou ve své rodné vlasti, což je možné brát částečně jako obětování a konání dobra pro společnost.

Al-Buchárí i Muslim tradovali podle Anase bin Málika (rAa), že Prorok (sAs) řekl: „Koho těší získat více uštědření a mít delší život, ať udržuje dobré vztahy se svými příbuznými.“ Toto potěšení plyne z radosti z toho, jakou dělá dobrou věc. Povede se nám přenést tuto radost na naše děti, místo aby si přály, aby se to již nikdy neopakovalo?

A na závěr – v cestování může být i doplnění vzdělání. Arabská a islámská kultura trpí nedostatkem lidí, kteří by ji studovali. Každý muslim může věnovat svůj volný čas tomu, aby studoval a aby si své znalosti dále prohluboval. Vznešený Alláh řekl Svému Prorokovi (sAs): „… a rci: ‚Pane můj, rozmnož mé vědění!‘“ (Táhá, 20:114) Ke slovu „rozmnož“: Ukazuje se, že vzdělaný člověk nemá nikdy volný čas, ba naopak je stále zaneprázdněn dalším studiem a ať by dosáhl sebelepšího vědění, nikdy nedosáhne vědění, kterého dosáhl Prorok (sAs) a Alláh od něho přitom žádá ještě více. Prorok Mojžíš (mír s ním) cestuje za věděním v doprovodu al-Chidra (mír s ním). Háfiz bin al-Džauzí napsal knihu „Lov myšlenek“, ve které shromáždil všechny své myšlenky, které ho napadly ve volném čase, a je to jedna z nejlepších knih.

Cestování za poznáním zemí, lidí a kultur, které rozvíjejí osobnost muslima, je jedním z požadavků Koránu, kde se opakují Alláhova slova: „Cestujte po Zemi…“