Páteční kázání 19. 10. 2018                                                                                             šejch Ahmad Rajab

Mešita v Praze

Pokání

Chvála Alláhu. Jeho uctíváme a Jeho o pomoc prosíme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha a že Muhammad (sallalláhuʻalajhiwasallam) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.“

Služebníci Alláhovi, ať je duše člověka sebevíce zbožná a bohabojná, není prosta klopýtnutí a chyb. Každý člověk je chybující a nejlepším chybujícím je ten, kdo se kaje. V posvátném hadísu je citováno: „Služebníci, chybujete v noci i ve dne a já odpouštím hříchy všem. Proste mne o odpuštění a já vám odpustím.“ Všemohoucí Alláh, chvála Mu, ukázal člověku cestu jak odčinit své klopýtnutí a smazat svou chybu. Všemohoucí Alláh, chvála Mu, praví, když popisuje své bohabojné služebníky, pro které byl připraven Ráj: „Alláh věru miluje ty, kdož dobro činí, a ty, kteří potom, co spáchali hanebnost či sami sobě ukřivdili, vzpomínají Alláha a prosí Jej za odpuštění hříchů svých – neboť kdo jiný může hříchy odpustit než Alláh – a kteří nesetrvávají vědomě v tom, co provedli.“(Rod ^cImránův, 3:135) Tento verš jasně ukazuje, že kdo klopýtl a dopustil se nějaké neposlušnosti, musí:

1) vzpomínat Alláha, tzn. Jeho slibu i hrozby, nebo také strachu z Alláha, ostychu před Ním aj. Toto vše je zahrnuto v tomto výrazu. Kdo se dopustil nějaké neposlušnosti, musí v okamžiku, kdy se jí dopustil, vzpomenout Alláhovy hrozby za tuto neposlušnost. Musí také vzpomenout Soudného dne, kdy bude povolán se svou knihou, ze které neunikne nic, ani malé, ani velké, vše se počítá, dne, kdy dosvědčí všechny části jeho těla, co vykonaly, a nebude jim v tom moct zabránit, dne, kdy bude povolán jménem mezi všemi tvory a před všemi, před těmi, kdo přišli první, i těmi, kdo přišli poslední, budou odhaleny jeho chyby. Kdo se dopustil neposlušnosti, musí vzpomenout velikosti Alláhovy, chvála Mu, Všemohoucímu, Jeho moci nad ním, toho, že pro Všemohoucího Alláha, chvála Mu, není nic nemožné, ani na Zemi, ani na nebesích. Jak se může takový neposlušný člověk odvážit být neposlušný vůči svému Mocnému, Velikému Pánu, který ho sleduje a vidí jeho počínání a je všemohoucí. Také je třeba, aby si takový neposlušný člověk vzpomenul milosti Alláhovy, které se mu od Něho dostává, jak vyměnil milost za nevděk a střetnul se s Alláhem touto neposlušností. Vzpomínání Alláha se dostane na jazyk tím, že se člověk uchýlí k Alláhovi s prosbami o odpuštění, spolehnutí se na Něho, s pokorou a bohabojností. Vzpomenutí je také možné zbožnými činy, jako je modlitba apod. Alláh, chvála Mu, praví: „… a modlitbu konej, na Mne vzpomínaje!“ (Táhá, 20:14) Abú Bakr (rAa) vyprávěl, že slyšel Proroka (sAs), jak říká: „Když člověk spáchá nějaký hřích, provede pak dobře rituální očistu, pomodlí se dvě rak^ca a prosí Alláha o odpuštění, Alláh mu odpustí.“ Pak zarecitoval tyto verše: „Alláh věru miluje ty, kdož dobro činí, a ty, kteří potom, co spáchali hanebnost či sami sobě ukřivdili, vzpomínají Alláha a prosí Jej za odpuštění hříchů svých – neboť kdo jiný může hříchy odpustit než Alláh – a kteří nesetrvávají vědomě v tom, co provedli.“ (Rod ^cImránův, 3:135)

2) Prosit o odpuštění, jak pravil Všemohoucí Alláh: „a prosí Jej za odpuštění hříchů svých“ (Rod ^cImránův, 3:135), tedy žádají o odpuštění kvůli svým hříchům. Toto je druhá povinnost pro každého, kdo se dopustil neposlušnosti, ať byla malá či velká. Je to první krok k Všemohoucímu Alláhovi, chvála Mu, k odpuštění, prosba o odpuštění vycházející ze srdce musí být spojena s litováním neposlušnosti, strachem před trestem za ni, přestat s ní a být odhodlán se k ní již více nevrátit.

Podle al-Qurtubího se naši učenci shodují na tom, že prosba o odpuštění musí být spojena s pevným odhodláním, nesmí to být jen vyřčená slova. Kdo řekne, že prosí Alláha o odpuštění, ale jeho duše dál trvá na neposlušnosti, tak taková prosba o odpuštění sama potřebuje prosbu o odpuštění, menší hříchy jsou takto následovány většími.

3) „…a kteří nesetrvávají vědomě v tom, co provedli.“ (Rod ^cImránův, 3:135) To znamená, že učinili pokání za své hříchy, navrátili se k Alláhovi, nepokračují v neposlušnosti, netrvají na ní, aniž by jí zanechali. Přestat páchat hřích a být odhodlaný nevrátit se k němu jsou jedny z nejdůležitějších povinností každého, kdo se dopustil neposlušnosti.

4) „…vědomě v tom…“ (Rod ^cImránův, 3:135) Kdo činil pokání, tomu Alláh odpustil. Vysvětluje se také ve významu, že věděli, že je to neposlušnost. Dopustí-li se člověk hříchu nebo neposlušnosti, má co nejrychleji činit pokání a prosit o odpuštění, litovat svého činu. Musí přestat páchat takový hřích a být odhodlán se k němu nevrátit. Musí také zlepšit své smýšlení o svém Pánovi, že je Odpouštějící, Slitovný, a že pokud učiní opravdové pokání, Alláh mu odpustí. Alláh je rád, když Jeho služebník činí pokání, pokud se k Němu vrátí a prosí o odpuštění. Alláh pravil: „Vy, kteří věříte! Obraťte se k Alláhovi s upřímným pokáním! Snad Pán váš vám vymaže špatné skutky vaše a uvede vás do zahrad, pod nimiž řeky tekou…“ (Zákaz, 66:8) Také pravil: „Rci: ‚Služebníci moji, kteří jste se dopustili přestupků proti sobě samým, neztrácejte naději v milosrdenství Alláhovo, vždyť Alláh věru odpouští viny všechny – On Odpouštějící je i Slitovný.‘“ (Skupiny, 39:53) O Sobě Samém Alláh praví: „… viny odpouštějícího, pokání přijímajícího a v trestu strašného…“ (Odpouštějící, 40:3)

Prorok (sAs) řekl: „Alláh, Mocný a Vznešený, nepřestane natahovat v noci Svou ruku, aby mohli ti, kdo se ve dne dopustili špatnosti, činit pokání, a ve dne, aby mohli ti, kdo se v noci dopustili špatnosti, činit pokání, až do Soudného dne.“ (podle Muslima a Ahmeda)

Mocný a Vznešený pravil po té, co se zmínil o trestu za velké hříchy: „… kromě těch, kdož pokání činili, uvěřili a zbožné skutky konali. A takovým Alláh špatné skutky jejich za dobré vymění, vždyť Alláh Odpouštějící je a Slitovný.“ (Spásné zjevení, 25:70)

Pokud člověk toto udělá spolu se všemi ostatními věcmi, o kterých se Alláh zmiňuje jako o tom, čím se vyznačují bohabojní, a o kterých jsme se zmínili dříve, tomu bude Alláhem dána velká odměna, jak pravil: „A odměnou těchto bude odpuštění od Pána jejich a zahrady, pod nimiž řeky tekou a v nichž budou nesmrtelní. Jak krásná to odměna těm, kdož dobré konali!“ (Rod ^cImránův, 3:136)

Prosím Mocného Alláha o odpuštění pro sebe i pro vás.