Páteční kázání 26. 10. 2018                                                                                            šejch Ahmad Rajab

Mešita v Praze

Víra v nepoznatelné

Chvála Alláhu. Jeho uctíváme a Jeho o pomoc prosíme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha a že Muhammad (sallalláhuʻalajhiwasallam) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.“

Víra v nepoznatelné je základem víry. Alláh se o tomto zmiňuje v úvodu súry Kráva, která je vrcholem Koránu, říká se o ní, že je to první súra, která byla zjevena v Medíně. Alláh se v úvodních verších zmiňuje o vlastnostech bohabojných a na první místo staví jejich víru v nepoznatelné. Všemohoucí Alláh, chvála Mu, pravil: „Alif lám mím! Toto Písmo, o němž pochyby není, je vedením pro bohabojné, kteří v nepoznatelné věří…“ (Kráva, 2:1-2) Na víře v nepoznatelné je postaveno toto náboženství a náboženství obecně. Podřízení se nepoznatelnému je základem víry, která byla seslána od Alláha. Víra v Alláha, Jeho anděly, Knihy, Posly, Soudný den, Ráj a Peklo, osud s tím, co je na něm dobré i špatné není nic jiného než víra v nepoznatelné. Víra v nepoznatelné věci byla dána za povinnost. Náš Pán – chvála Mu – chválí ty nejvýznamnější ze Svých služebníků a učinil toto tím nejvýznamnějším z jejich vlastností, je to jejich prvotní a nejzákladnější rys. Kdo odporuje nepoznatelné věci, odporuje tomu, v co je třeba věřit. Ibn al-Qajjim – nechť je k němu Alláh milostivý – řekl: „Víra v nepoznatelné zcela posouvá postavení.“ Šejch Ibn Tajmíja – nechť je k němu Alláh milostivý – říká: „Základem víry je víra v nepoznatelné.“ Šejch as-Saadí – nechť je k němu Alláh milostivý – ve svém výkladu k verši „kteří v nepoznatelné věří“ řekl: „Skutečná víra znamená zcela uvěřit tomu, co sdělovali poslové, aby se tím člověk zcela řídil. Víra nespočívá ve věcech, které je možné sledovat smysly. Tím se neliší věřící od nevěřícího. Víra spočívá ve víře v nepoznatelné, co jsme nikdy neviděli, ani nepoznali. Věříme v to, protože nás o tom zpravil Alláh a Jeho poslové. Tato víra odlišuje muslima od nevěřícího. Je to prosté uvěření v Alláha a Jeho posly. Věřící věří ve vše, o čem ho zpravil Alláh nebo Jeho poslové, ať to viděl či nikoli, ať tomu porozuměl a chápal to, anebo to bylo nad jeho chápání a rozum, na rozdíl od heretiků a těch, kdo nevěří v nepoznatelné, protože jejich rozum je omezený, nedbalý, nebyl správně vedený, a proto nevěří v nic, co nepoznali. Rozum věřících, kteří uvěřili a jdou po správné cestě, byl obdařen Alláhovým vedením. Součástí víry v nepoznatelné je vše, o čem nás zpravil Alláh, ať jsou to věci nepoznatelné z minulosti či budoucnosti, záležitosti týkající se Onoho světa, skutečné atributy Alláha, a vše, o čem nás zpravili poslové. Věří pak v atributy Alláha a jejich existenci, jsou o nich přesvědčeni, aniž by chápali jejich skutečnou podobu.“ Rozdíl mezi lidmi nespočívá v tom, jak chápou to, co vnímají smysly, v tom jsou si všichni rovni, ale to zásadní spočívá ve víře v nepoznatelné, co jsme nikdy neviděli, jestliže o tom svědčí přesné důkazy v tom, o čem nás zpravil Alláh a Jeho Posel (sAs). Toto je víra, která odlišuje věřícího od druhých. Je to absolutní víra v Alláha, úplné podřízení se Jeho Poslovi, poslušně, s přesvědčením, s uspokojením po poznání a vyvození důkazů.

Bratři a sestry, víra znamená zcela uvěřit a řídit se tím. Nepoznatelné je vše, co uniká rozumovému chápání vidění, ať jde o věci přítomné, minulé či budoucí. Vznešený a Mocný Alláh si přisvojil Své vědění, vyhradil si ho pro Sebe – chvála Mu. Všemohoucí Alláh pravil: „Rci: ‚Nikdo z těch, kdož jsou na nebesích i na zemi, nezná nepoznatelné kromě Alláha.‘“ (Mravenci, 27:65) A také: „On zná nepoznatelné a všeobecně známé, On veliký je, sám sebou povznesený!“ (Hrom, 13:9)

Z víry v nepoznatelné vyplývá to, že muslim má svého Všemohoucího Pána – chvála Mu – poslouchat, má Mu být oddán ve všem, co činí, ať je to v jednání s ostatními lidmi, anebo když je zcela sám. Všemohoucí Alláh pravil: „Těm, kdo bojí se Pána svého kvůli nepoznatelnému, těm věru dostane se odpuštění i převeliké odměny.“ (Království, 67:12) A také: „… kteří v tajnosti se Milosrdného obávají a přicházejí se srdcem pokorným.“ (50:33) Obava v tomto kontextu ukazuje na opravdovou poslušnost vůči Alláhovi s tím, že si člověk nepřeje chválu či trest od nikoho jiného než od Všemohoucího Alláha – chvála Mu. Víra v nepoznatelné je tedy – s Alláhovým svolením – motivující, vychovává k rozhodnosti, chrání před pádem a sejitím z cesty, posiluje sebehodnocení, pocit odpovědnosti, má v životě velký vliv, směruje člověka, je veden k tomu, aby se podvolil, temnota a chaos v životě se mění na světlo a řád, otevírají se nové horizonty s klidem na duši, uspokojením. Víra v nepoznatelné je původcem zbožnosti a bohabojnosti a dobré výchovy, správnosti a nápravy. Víra v nepoznatelné vzbuzuje v člověku pocit kontroly. Ibn al-Qajjim o tomto říká: „Kontrola znamená, že člověk ví, že Všemohoucí Alláh – chvála Mu – ho neustále sleduje, jak v tom, co je zjevné, tak i v tom, co skrývá. Kontrola znamená to, že si je toho stále vědom a je o tom přesvědčen. Vyplývá to z toho, že ví, že Alláh – chvála Mu – ho sleduje, dívá se na něho, slyší, co říká, sleduje, co dělá po celou dobu, v každém okamžiku, každého, každé mrknutí okem.“ Říká se: „Kdo má Alláha na paměti, ten si dá pozor na každý svůj čin.“ Všichni, kdo vychovávají, otcové, matky, učitelé a učitelky, by měli dětem vštěpovat víru v nepoznatelné, neboť díky tomu budou pamětliví Alláha v soukromí i na veřejnosti.

Víra v nepoznatelné je milosrdenství a dar od Alláha, který dává ze Své laskavosti tomu, kdo je oddaný, následuje Pravdu a chce být správně veden, jak pravil Všemohoucí Alláh: „Ty můžeš varovat pouze ty, kdož Pána svého se obávají kvůli nepoznatelnému a dodržují modlitbu; kdokoliv se almužnou očišťuje, ten očišťuje se ve prospěch duše vlastní, a u Alláha je cíl konečný.“ (Stvořitel, 35:18) A také: „Varovat můžeš jenom ty, kdož připomenutí následují a Milosrdného se kvůli nepoznatelnému bojí; těm oznam zvěst radostnou o odpuštění a odměně hojné!“ (Já sín, 36:11) Vznešeným Koránem nás všechny Alláh poctil milostí.