Páteční kázání 7. 12. 2018                                                                                             šejch Usama al-Deiri

Mešita v Praze

Úkol muslimských rodičů v západní společnosti

Chvála Alláhovi, který nám požehnal dětmi, otevřel nám všechny brány pro dobré vedení, přál si, abychom šli správnou cestou, varoval před cestami vedoucími ke zkaženosti. Dosvědčuji, že není boha kromě Alláha Jediného, k Němuž není nic přidružováno, dosvědčuji, že Muhammad je Jeho služebník a posel, nejlepší ze stvoření, bezchybný.

Děti jsou tématem dnešního dne, tématem každého dne. Jsou tématem člověka, středem jeho zájmu od počátku stvoření člověka Alláhem na tomto světě. Přeje si, aby šly správnou cestou, a prosí Alláha, aby mu v dětech splnil vše, co si přeje. Zpříjemňují a obohacují svým rodičům život.

„Pane náš, dej nám v manželkách našich i potomcích našich oka ochlazení a učiň nás vzorem bohabojným.“ (Spásné zjevení, 25:74) V tomto verši se jako jedna z vlastností bohabojných zmiňuje to, že prosí Alláha, aby jim dal dobré potomky a manželky.

Děti jsou velkým a vznešeným darem, jsou ozdobou současnosti a nadějí pro budoucnost. Jsou částí vlastní duše, krev krve, naší součástí. Alláh je nazývá ozdobou: „Majetek a synové jsou života pozemského ozdobou.“ (Jeskyně, 18:46) Minulý pátek jsme hovořili o tom, že nám byly děti svěřeny Alláhem do opatrování, a o laskavém chování k nim. Dnes se budeme věnovat výzvám, kterým naše děti čelí a které vidíme v současné realitě.

Muslimové, jedním z největších problémů, kterým čelí muslimská rodina zde v České republice, je problém výchovy dětí. Hrozí jim rozpad a ztracení, pohlcení a destruktivní myšlenky. Stáváme se svědky odstrašujícího případu dětí, které se nechovají pěkně k rodičům, odmítají rodičovskou laskavost, popírají náboženské hodnoty a víru. Největší odpovědnost je nepochybně na rodičích a zejména při absenci role rodiny žijící v evropské otevřené realitě. Sklouznutí dětí na scestí a jejich zkaženost je jednou z nejhorších katastrof, která může postihnout společnost. Dítě se narodí a je vychováváno od nejútlejšího věku z důvodu nepřítomnosti rodičů a většinou jejich zaneprázdněnosti, aby zajistili věci nezbytné pro život, daleko od pojetí vlastní víry, vlastní identity, tradic, zvyků, i když rodina vynaloží co největší úsilí a snaží se, aby si udrželo svůj arabský jazyk, nebo jazyk země svého původu, prostředí, ve kterém žije, škola, do které chodí, kamarádi, se kterými se kamarádí, se naprosto liší od principů, které jsou mu vštěpovány v rodině. Jak z našich dětí vychovat vyrovnané osobnosti, které budou představovat žádoucí obraz hodnot naší moudré víry a které budou konstruktivně integrovány v české společnosti?

Vypráví se, že imám Alí (rAa) řekl: „Hraj si s dítětem v sedmi let, sedm let ho vychovávej a sedm let ho provázej.“ Toto je skvělý doklad o tom, jak děti vychovávat, kdyby ho rodiče chápali, neboť zohledňuje věk dítěte a jeho potřeby při přechodu z jedné etapy výchovy do druhé. Toto měl na paměti náš vzor a náš imám při výchově svých druhů. Ibn Masúd (rAa) říká: „Dohlédněte na to, aby se děti modlily, učte je dobrému, neboť dobro je zvykem.“ (podle al-Bajhaqího)

Muslimové, naše děti zažívají v České republice mnoho výzev ve společnosti, která se vyznačuje rychlými změnami v různých aspektech života, což se odráží na jejich chování, otřásá to měřítky hodnot, jako by šlo o souboj mezi starým a novým. Pro dítě je přirozené, že chce být jako ostatní děti, a je jimi ovlivňováno. V důsledku tohoto zápasu, rozšíření a pokroku vyrostla generace, která vše podrobuje zkoumání a vše popírá. Společnosti dnes téměř ztratily původní kulturu. Moderní vzdělávání se věnuje vzdělávání rozumu a jazyka, nesnaží se živit ducha, zlepšovat city a narovnávat morálku.

Doma dítě slyší o ctnosti a v realitě, která ho obklopuje, zažívá opak. Ztrácí důvěru ve společnost, odmítá radu a následuje své nitro, jeho chování je zmatené. Často je pak zakomplexovaný a hledá instinktivně únik v pokušeních a v tom, co probouzí jeho sexuální touhy. Tím se prohlubuje odklon dětí od muslimské komunity. Kolik muslimských dětí se odklonilo od své víry a dalo se na cestu zatracení a pokušení! A vidíme jiný příklad dětí, které žijí v náboženském zápasu extremismu a obviňování společnosti z bezvěrectví v důsledku nevědomosti a následování cháridžovců naší epochy prostřednictvím elektronických sítí, ale islám na tomto nemá žádnou vinu, avšak díky nim je poškozován obraz islámu a ostatním muslimům se kvůli tomu stávají špatné věci, kvůli špatnému myšlení odporujícímu Koránu a tradici.

Dalším problémem jsou také spory mezi rodiči a případy rozvodu. Kolik muslimů se oženilo s Češkou, měli s ní děti a pak se rozvedli a opustili své děti, které pak hledají teplo mimo domov. Seznámí se s přítelem nebo přítelkyní, způsobuje jim to deprese a různé psychické trápení, které je vede k sebevraždě, a mstí se sami na sobě. Takový muslim zapomíná, že s ním bude zúčtováno, až stane před Alláhem.

Rodičovská moc je v řadě zemí slabá a nemá oporu v zákonu. Tyto situace jsou plné rozporů a potřebují moudré výchovné prostředky beroucí ohled na děti, pro které najdou protějšek k prostředí, ve kterém žijí, takže budou pokračovat ve svém oficiálním studiu, aniž by je zatěžovalo studium jejich náboženství a jazyka, kterého se jim dostává mimo školu.

Služebníci Alláhovi, nejvýznamnější svěřenou věcí, kterou vám svěřil Alláh do péče, jsou děti. Vznešený Alláh pravil: „Nabídli jsme břemeno víry nebesům, zemi i horám, ale ony odmítly je nésti a zalekly se ho; a vzal je na sebe člověk, ačkoli je nespravedlivý a nevědomý.“ (Spojenci, 33:72) Je na nás všech, abychom zachránili děti před scestím, než bude pozdě, abychom jim vštípili lásku k Alláhovi, lásku k lidem, aby se naučily, že vztahy mezi jednotlivci jsou založené na lásce a společenské solidaritě a ne na nenávisti a trestu. Aby podle instrukcí pochopily, jak číst. Aby se naučily, jak si vybrat přítele dobrých mravů. Kvůli zmenšení své výchovné role rodina v současné době čelí řadě výzev, nad myšlením našich dětí vítězí materialismus a nedostatek přesvědčení, také pohodlnost a neochota ke čtení, úroveň vědění mnohých dětí v rodinách se snižuje. Jednou z výzev je rozšiřující se propast mezi myšlením dětí a myšlením rodičů, v mnoha případech odpor dětí k využívání zkušeností starší generace, přičemž považují jejich zkušenosti v této době, ve které žijeme, za bezcenné.

Zde v České republice potřebujeme vzdělávací kroužky a aktivity, poskytující speciální vzdělání. Člověk se v nich bude setkávat s dobrými přáteli. Budou vedeny spolehlivými, výjimečnými lidmi, jejichž duše je spjata s Alláhem. Potřebujeme učitele, kteří použijí to, s čím se setkávají naše děti v oficiálním školství, a budou doplňovat roli rodiny v jejich výchově a správném vedení, aby se v jejich duši i rozumu upevnila fakta správného dogmatu, islámské pojetí, vznešené mravy, způsob myšlení a nakládání se životem. Pak dítě dokáže čelit svodům, které ho obklopují, bude vědět, jak naložit s neduhy společnosti, jak se uchránit před nebezpečím extrémního myšlení, bude spolupracovat s dobrými přáteli, dokáže vynikat a opravovat chybné myšlení, které se k němu dostane, naučí se, že naplňování duchovní prázdnoty je lepší než zábava. Tento učitel bude dětem nablízku, díky čemuž se mezi nimi rozvine vztah rodiče a dítěte, vztah přátelský, což usnadní pozitivní reakci na rady. Kde jsou nějací majetní muslimové, kteří by podpořili různé aktivity, vedoucí ke vzdělání a rozvoji našich dětí? Byl by to dobročinný dar od něho a od jeho potomků až do Soudného dne.