Páteční kázání 8. 2. 2019                                                                                              šejch Usama al-Deiri

Mešita v Praze

Poctivost a spolehlivost

Chvála Alláhu.

Jednou z nejvýraznějších vlastností Proroka (sAs) byla poctivost a spolehlivost. Alláh nám sděluje, že Noe, Húd, Sálih, Lot i Šuajb, ti všichni říkali svému lidu: „Já pro vás jsem posel spolehlivý!“ Náš Prorok Muhammad (sAs) je tím, komu Alláh svěřil na Zemi poselství. U Proroka (sAs) si lidé nechávali své věci, aby jim je opatroval. Nechal Alího bin Abí Tálib (rAa), aby dal nevěřícím věci, které si k němu dali do úschovy. Spolehlivost Mojžíše a jeho jídlo přimělo jednu z Šuajbových dcer, aby si ho najala jako pastýře jejich ovcí: „Jedna z žen řekla: ‚Otče můj, najmi jej jako pastýře, neboť nemůžeš najmout lepšího než tohoto muže silného a spolehlivého.‘“(28:26) Prorok Josef – mír s ním – nenavrhl sám sebe na správu majetku jen kvůli své úloze proroka a své zbožnosti, ale také kvůli své pečlivosti, vědění a spolehlivosti: „I odpověděl Josef: ‚Pověř mne správou nad sýpkami země, neb já strážce jsem pečlivý a moudrý.‘“ (12:55) A oslavoval své věřící služebníky slovy: „… kteří svěřené opatrují a úmluvy své pevně dodržují.“ (23:8)

Služebníci Alláhovi, ujmout se svěřené věci není nic lehkého, vždyť nebesa, země i hory odmítly se jí ujmout: „Nabídli jsme břemeno víry nebesům, zemi i horám, ale ony odmítly ho nésti a zalekly se ho; a vzal je na sebe člověk, ačkoli je nespravedlivý a nevědomý.“ (33:72)

Věřící bratři a sestry, Alláh nám přikázal, abychom vraceli svěřené věci jejich vlastníkům: „Alláh vám přikazuje, abyste vraceli svěřené majetky jejich vlastníkům.“ (4:58)

Bratři a sestry, kdybychom se zeptali, co je to svěřená věc, všichni by odpověděli, že to znamená vrátit uložené a svěřené věci jejich vlastníkům. To však není úplný význam termínu svěřená věc, neboli „amána“. Svěřená věc není, jak si mnozí myslí, spojená jen s uloženou věcí a opatrováním věcí a majetku. Svěřená věc zahrnuje mnohem více. Víra, kterou vás Alláh obdaroval, je svěřenou věcí, za kterou jste zodpovědní, vaše tělo je svěřenou věcí, vaše děti jsou svěřenou věcí, vaše manželky, váš majetek, zaměstnání a práce, vaše vlast, všechno, co se vás týká, je věcí, která vám byla svěřena do opatrování.

Modlitba, půst, almužna i velká pouť a další náboženské úkony jsou svěřenou věcí. Kdo v něčem přehání nebo se prohřeší, prohřeší se proti tomu, co mu svěřil do opatrování Požehnaný a Všemohoucí Alláh. Zrak je svěřenou věcí, sluch, ruka, noha, jazyk, intimní partie, břicho a další části vám byli svěřeny, a proto jejich prostřednictvím nesmí přijít nic, co je zakázané, jinak se prohřešíte proti tomu, co vám bylo svěřeno do opatrování. Dejte si pozor, aby tyto části těla nesvědčily proti vám v Soudný den, pokud se jimi prohřešíte. Požehnaný a Všemohoucí Alláh praví: „… v den, kdy budou jazyky i ruce i nohy jejich svědčit proti nim o tom, co dělali.“ (24:24)

Význam svěřené věci také zahrnuje dávání všech věcí na vhodné místo. Tady v České republice jsou islámská centra, která spravují záležitosti zdejší komunity. Vedení těchto center je svěřenou věcí, za kterou jsou odpovědní ti, kdo tuto správu vykonávají. Volba členů vedení je svěřenou věcí, za kterou jsou odpovědní členové komunity. Abú Zarr (rAa) se ptal Proroka: „Nesvěříš mi nějaký úřad?“ (Tj. neučiníš mne svým guvernérem, knížetem nebo starostou nějakého města) Prorok mu poklepal na rameno a řekl: „Abú Zarre, jsi slabý. Je to svěřená věc a v Soudný den je to hanba a lítost pro každého kromě toho, kdo se jí řádně ujme a vykoná, co vykonat má.“ (Muslim) Šíření střední cesty ve víře je zde v České republice také svěřenou věcí. Poslové jsou Alláhem pověření, co se týče Jeho zjevení. Prorok (sAs) řekl: „Nebudete mi snad věřit, když jsem byl pověřen Tím, kdo je na nebesích? Dostávám zjevení z nebes ve dne v noci.“ (všichni se na něm shodují) Také všichni učenci a zvěstovatelé, kteří přišli po nich, byli pověřeni šířením této víry.

Dobré jméno je svěřenou věcí. Musíte ochraňovat dobré jméno a nemrhat jím. Kolik členů této komunity s tímto nenakládá dobře? Také všichni, kdo jsou vám podřízeni, vám byli svěřeni.

Tajemství je svěřenou věcí a jeho vyzrazení je zrada. Jestliže se dostanete do sporu se svým přítelem, neopravňuje vás to k vyzrazení jeho tajemství. Je to velmi nečestné a podlé. Prorok (sAs) řekl: „Jestliže někdo něco řekne a pak se rozhlíží kolem, je to svěřená věc.“ Nejhorší z toho je šíření tajemství sdílené manželi. Prorok (sAs) řekl: „Nejhorším člověkem v Alláhových očích v Soudný den je muž, který jde za svou ženou a ona za ním a on pak vyzradí její tajemství.“ (podle Muslima)

Dobré slovo je svěřenou věcí, která je povinností každého muslima. Je známo, jakou má takové slovo hodnotu a jak je důležité. Díky takovému slovu člověk vstoupí do Ráje a bude mezi zbožnými. Když člověk vysloví něco zlého, dostane se do Ohně pekelného. „Jeden člověk řekne něco, co těší Alláha, aniž by tomu dával nějaký význam, a díky tomu mu Alláh dá vyšší postavení (v Ráji), jiný řekne něco, co Alláha popudí, aniž by tomu přikládal nějakou důležitost, a kvůli tomu bude uvržen do Pekla.“ (al-Buchárí)

Koupě a prodej je svěřenou věcí. Muslim nikdy nešidí, nepodvádí a nezradí. Posel Alláhův šel na trhu kolem hromady obilí a vložil do ní svou ruku. Ucítil na ní vlhkost. Zeptal se majitele: „Co je to?“ Majitel odpověděl: „Posle Alláhův, napršelo na ni.“ Prorok (sAs) řekl: „Proč jsi to nedal navrch, aby to lidé viděli? Kdo podvádí, nepatří k nám.“ (podle Muslima)

Rozum člověka je svěřenou věcí, kterou se má řídit, vzdělávat a pracuje-li s ním v poslušnosti k Alláhovi, opatruje tuto svěřenou věc tím nejlepším způsobem. Pokud však na něj útočí například drogami, omamnými látkami, nepřipomíná si Alláha, nepřemýšlí a nevykonává žádné činy uctívání, pak zradil důvěru.

Muslimská komunita v rukou odpovědných je svěřenou věcí, když vykonávají, co vůči ní mají vykonávat, tj. jsou jí rádci, opatrovníky, ochránci její cti a zájmů jejího lidu.

Majetek v rukou lidí je svěřenou věcí. Podívejte se, na co tento majetek vynakládáte, protože s vámi bude zúčtováno.

Bratři a sestry, vidíme, že kolem svěřené věci se točí celý život muslimské komunity: dogma, uctívání, chování, jednání, společenská solidarita a dobré mravy.

Ve svěřené věci v tomto významu spočívá tajemství štěstí národů. Kdysi náš národ býval tím nejdůvěryhodnějším lidem a národem, který na sebe vzal tuto svěřenou věc a její splnění. Náš národ býval tím nejlepším národem, který povstal z lidí.

Všechny tyto druhy svěřené věci – od majetku po tělo, části těla, ty, které máme na starosti… atd. – ve skutečnosti nejsou naším pravým majetkem. Je to dočasné vlastnictví na tomto světě. Abdulláh bin Umar vyprávěl, že slyšel Proroka (sAs), jak říká: „Všichni jste za někoho zodpovědní. Vládce je odpovědný za svůj lid, muž je odpovědný za svou rodinu, žena je odpovědná za domácnost svého manžela, sluha je odpovědný za majetek svého pána.“

Jedním z projevů spolehlivosti je splácení dluhů. Abú Hurajra (rAa) tradoval, že Prorok (sAs) vyprávěl o jednom Židovi, který požádal jiného Žida, aby mu půjčil tisíc dínárů. Druhý muž chtěl svědky. První odpověděl, že Alláh je dostačující jako svědek. Ale druhý chtěl záruku. První mu znovu odpověděl, že Alláh je dostačující jako svědek. Druhý uznal, že má pravdu a peníze mu na určitou dobu půjčil. Dlužník odcestoval přes moře. Když dokončil práci, hledal něco, čím by se dopravil zpět, aby včas splatil svůj dluh, ale nemohl nic najít. Vzal tedy kus dřeva, vydlabal do něj díru a vložil do ní tisíc dínárů a dopis pro věřitele a dobře to zapečetil. Pak vzal tento kus dřeva k moři a řekl: „Ó Alláhu, ty dobře víš, že jsem si půjčil tisíc dínárů od toho a toho. Chtěl po mně záruku, ale já jsem mu řekl, že Alláh je dostačující zárukou, a on tuto záruku přijal. Pak chtěl svědka a já jsem mu řekl, že Alláh je dostačujícím svědkem, a on Tě přijal jako svědka. Opravdu jsem se snažil najít nějakou loď, abych mu mohl splatit svůj dluh včas, ale žádnou jsem nenašel, proto ty peníze předávám Tobě.“ Když to řekl, hodil dřevo daleko do moře a odešel. Pak šel dál hledat loď, kterou by se dostal do země svého věřitele. Jednoho dne se šel věřitel podívat, jestli nepřiplula loď, která by mu přivezla jeho peníze, když tu uviděl kus dřeva, ve kterém byly ukryty peníze, a vzal ho domů na podpal. Když řezal dřevo pilou, našel v něm peníze a dopis. Krátce na to se vrátil dlužník, přinesl mu tisíc dínárů a řekl: „Přísahám při Alláhovi, snažil jsem se najít loď, abych ti mohl přivézt peníze, ale žádnou jsem nenašel až tu, kterou jsem teď připlul.“ Věřitel se ho zeptal: „Neposlals mi něco?“ Dlužník odpověděl: „Říkám ti, že jsem žádnou dřívější loď nenašel.“ Věřitel řekl: „Alláh mi tvým jménem doručil peníze, které jsi poslal v tom kusu dřeva, takže si můžeš nechat svých tisíc dínárů a můžeš odejít, vedený po správné cestě.“ (podle al-Buchárího)

Svěřená věc při koupi a prodeji:

Abú Hurajra (rAa) tradoval, že Prorok (sAs) vyprávěl: „Jeden muž si koupil od druhého pozemek, na kterém našel zakopaný džbán plný zlata. Kupující řekl prodávajícímu: ‚Vezmi si své zlato, protože já jsem od tebe koupil jen pozemek a ne zlato.‘ Vlastník pozemku řekl: ‚Prodal jsem ti pozemek se vším všudy.‘ Šli tedy za třetím mužem, aby rozhodl. Ten se jich zeptal: ‚Máte děti.‘ Jeden z nich odpověděl: ‚Mám syna.‘ Druhý odpověděl: ‚Mám dceru.‘ Muž jim řekl: ‚Provdej dceru za toho chlapce a peníze vynaložte na ně. Co vám zbyde, dejte na dobročinnost.‘“ (Al-Buchárí)

Bratři a sestry, pojďte, ať každý z nás ví, co je jeho povinností, co se týče svěřené věci.

Každému z vás Alláh svěřil někoho, za koho odpovídáte, anebo práci, která je jako svěřená věc, za kterou jste odpovědní a budete na ni dotázáni v Soudný den před Alláhem. Lid je svěřenou věcí v rukách vládců, náboženství je svěřenou věcí v rukách učenců, spravedlnost je svěřenou věcí v rukách soudců, pravda je svěřenou věcí v rukách advokátů, pravdomluvnost je svěřenou věcí v rukách svědků, nemocní byli svěřeni do rukou lékařů, úřady byly svěřeny do rukou úředníků, žák byl svěřen do rukou učiteli, modlící se lidé byli svěřeni do rukou těm, kdo pracují v mešitě, dítě bylo svěřeno otci, vlast je svěřenou věcí, za kterou jsou odpovědní všichni, „a jestliže někdo z vás svěří něco druhému, nechť ten, jenž přijal svěřené, to vrátí a nechť bojí se Alláha, Pána svého!“ (2:283)

Bratři a sestry, ztráta svěřené věci je jedním za znamení Soudného dne. Abú Hurajra vyprávěl, že jednou k Prorokovi (sAs), který právě promlouval k lidem, přišel beduín a zeptal se ho: „Kdy nastane Soudný den?“ Prorok (sAs) pokračoval ve své řeči. Někteří z přítomných si mysleli, že ho Prorok slyšel, ale nelíbilo se mu, že přerušil jeho hovor, jiní si mysleli, že ho neslyšel. Když Prorok (sAs) dokončil svou řeč, zeptal se: „Kde je ten, kterého zajímal Soudný den?“ Muž odpověděl: „ Tady jsem.“ Prorok (sAs) mu řekl: „Až se přestanou plnit závazky, očekávej Soudný den.“ Muž se zeptal: „Jak by k tomu mohlo dojít?“ Prorok (sAs) mu odpověděl: „Když se vláda svěří lidem, kteří si to nezasluhují, očekávej Soudný den.“ (Al-Buchárí) Je to vážný a přesný ukazatel ztráty základu zbožnosti. Co se stane, když lidé mezi sebou ztratí důvěru?! Zradí Alláha ve své víře, zradí ve svých činech, zradí lidi, kteří v ně vložili svou důvěru. Muslimové, spolehlivost je významná věc, velmi vážná, mnozí lidé dnes podceňují spolehlivost, až jí přestali věnovat pozornost, nepřikládají jí žádnou váhu, což je důsledkem špatného pochopení významu svěřené věci a toho, co následuje za muka a trest, když se nedbá na spolehlivost.

Příčinou této nedbalosti je to, že si člověk neuvědomuje, co se stane tomu, kdo jí nedbá, jaká ho stihnou muka v hrobě, až se ho na ni andělé zeptají.

Příčinou této nedbalosti je nedostatek náboženského sebezpytování u mnohých lidí. Kdyby člověk zpytoval sám sebe, kdykoli přestane dbát na to, co mu bylo svěřeno, a napraví se, žila by tato komunita velmi dobře a v bezpečí.

Nechť nás všechny Alláh ochraňuje a chová nás v bezpečí a pod Svou péčí.