Change
Muslimská obec v Praze
Mír s vámi! Vítejte na stránkách spravovaných Muslimskou obcí v Praze. Stránky přinášejí některé informace o pražské muslimské komunitě, o činnosti Islámského centra v Praze, jeho historii a další aktuality.
Pražské Islámské centrum (Pražská mešita) sdružuje muslimy mnoha národností a je otevřené každému, kdo přichází s dobrým úmyslem, za poznáním a s otevřeným srdcem. Podporuje integraci muslimů v ČR při zachování jejich identity.
Domů K čemu slouží mešita Historie Pražské mešity Jak se chovat v mešitě Kdy je otevřeno Kde nás najdete Kontaktujte nás

Páteční kázání
Publikace
Galerie fotografií
Mešity a modlitebny
v ČR
Halal obchody a
restaurace
Výuka arabštiny
Mezináboženský
dialog
Archív aktivit
Inzerce
Odkazy
Název: Kázání k Svátku oběti 1440 H
Datum: 11. srpen 2019
Imám:

 

Kázání íd al-Adhá 11. 8. 2019 (10. dzú l-hidždža 1440 H) 

 

Služebníci Alláhovi, toto je den velké pouti, nejoslavovanější období v roce, které Alláh učinil svátkem pro muslimy. Alláhu akbar, Alláhu akbar, Alláhu akbar, lá iláha illa lláh, Alláhu akbar, Alláhu akbar, wa lilláhi l-hamd. Pro tento den Alláh stanovil náboženské rituály. Aby se duše lidí očistily, dostalo se jim osvícení a zlepšili své konání. Alláh chce, aby k Němu lid přicházel poslušný, plnící přikázání, oddaný.

Z velké pouti plyne řada užitečných ponaučení v životě, nad kterými se každý muslim zamyslí.

Všechna znamenají spravedlnost, milosrdenství, prospěch. Ještě stále jsme v období velké pouti, a proto si řekneme něco o užitečných ponaučeních, která z ní plynou:

- připomínání si Alláha: „aby podali svědectví o užitečných darech jim uštědřených a aby vzpomínali jména Alláhova ve dnech známých“ (Pouť, 22:28), také připomínání v Muzdalifě: „…vzpomínejte Alláha poblíže místa posvátného! Vzpomeňte, že On vás uvedl na správnou cestu…“ (Kráva, 2:198) a při obětování: „A každé obci jsme stanovili obřady, aby lidé vzpomínali jména Alláhova nad dobytčetem ze stád, jež jsme jim uštědřili.“ (Pouť, 22:34), při přemísťování se jazyk poutníka nepolevuje v připomínání si Alláha, v prosebných modlitbách a plnění přikázání, a o chvíli, když je pouť je dokončená, Alláh říká (ve významu): „A když skončíte poutní obřady své, vzpomeňte Alláha tak, jako vzpomínáte na otce své a ještě usilovněji!“ (Kráva, 2:200)

- další je ponaučení o oddanosti a uposlechnutí Alláhových příkazů, co se týče Písma, není prostor pro žádné teorie nebo pro to, abychom se řídili podle toho, co se nám líbí: sedmero obcházení, také běh, začátek obcházení od Černého kamene a jeho políbení, běh ze Safá, házení sedmi kamínků a další rituály velké pouti jsou každému muslimovi užitečné v tom, že se podřídí přikázání Alláha, Umar se zastavil před Černým kamenem a řekl: „Políbím tě, přestože vím, že jsi jen kámen, neuškodíš, ani nebudeš ničím užitečný. Kdybych neviděl Posla Alláhova (salla lláhu ʻalejhi wa sallam), že tě políbil, tak bych tě nepolíbil.“

- další je ponaučení, že se naučíš slušnému chování a trpělivosti v těžkostech, přičemž budeš očekávat odměnu a blízkost Alláha, Pána všech světů, neboť při pouti bývá tlačenice a musíš se často přemísťovat: „Ten, kdo se zavázal vykonat v nich pouť, nechť zdržuje se žen, prostopášností a hádek během pouti!“ (Kráva, 2:197)

- další ponaučení je, že poutním oděvem si připomínáme pohřební roucho a množstvím lidí si připomínáme Shromáždění v Den soudu. Z velké pouti plyne i mnoho dalších ponaučení.

Chtěli bychom v tento velký den také v kostce objasnit příběh o obětování Ismaila jeho otcem Ibráhímem – mír s nimi – a některá ponaučení, která z toho plynou:

Stojí za to, abychom se zmínili o době imáma hlasatelů jediného boha, otce všech proroků a poslů, Ibráhímovi – nechť mu a jim všem Alláh žehná a dá jim mír – který zničil modly a vzdoroval pohanství, modlil se jen ke svému Pánovi a všeho ostatního nechal, a jeho lid ho za to dal na oheň a on si jich nevšímal, trval na svém a byl trpělivý, dokud mu Alláh nedal zvítězit, jak praví: „Avšak My jsme pravili: ‚Ohni, vychladni a buď neškodným pro Ibráhíma!‘ A hodlali mu úklad nastrojit, však My jsme způsobili, že sami ztrátu největší utrpěli.‘“ (Proroci, 21:69-70) Alláh mu pak vnuknul, aby obětoval svého syna, krev své krve, aby ho zkoušel a on uposlechl jeho příkazu. Poradil se s Ismailem, aby mu to ulehčil, aby mu zajistil odměnu, ne aby mu dal vybrat, a on to přijal a souhlasil. Přistoupil tedy k tomu, že ho obětuje. Podřídili se Alláhovi v úmyslu i v činu a Alláh ho vykoupil velkou obětí a zvěčnil zmínku o nich mezi zbožnými. Mír budiž s Ibráhímem, jeho rodem.

Alláh ustanovil tradici obětování v Ibráhímově učení a Muhammadově víře, aby se muslimové naučili obětovat Alláhovi – jak duši, tak i drahocenné věci. A aby se naučili, že muslim je ten, kdo mluví pravdu a podle toho koná, a že poslušnost vůči Alláhovi je znakem upřímné náklonnosti a přátelství. Ibráhímovi bylo přikázáno, aby obětoval svého syna. A když se stal znalým a pokorným chlapcem a dospěl do věku, kdy se mohl s Ibráhímem podílet na jeho úsilí, měl ho jeho otec vlastnoručně obětovat, svého jediného syna, který se mu narodil v pokročilém věku, není to snad obrovská zkouška? Pokud se podivujete nad postojem Ibráhíma, nezapomínejte ani na Ismailovu oddanost a odevzdanost Pánu všech světů: „I odvětil: ‚Otče můj, učiň, co ti bylo poručeno a bude-li Alláh chtít, mne věru neochvějným shledáš.“ (Stojící v řadách, 37:102) Prorok Ibráhím a jeho syn Ismail – mír s nimi - byli poslušní, oddaní a trpěliví, byla to však jen zkouška od Vznešeného Alláha. Když uposlechli a podřídili se Alláhovu příkazu, Alláh ho vykoupil velkým beranem, neboť Vznešený Alláh – budiž Mu sláva – je Soucitný a Milostivý. Pravdu dí náš Vznešený a Nejvyšší Pán: „A když se oba do vůle Alláhovy odevzdali a on položil ho čelem k zemi, zvolali jsme naň: ‚Ibráhíme, věru jsi již prokázal, že vidění jsi za pravdu měl – a takto ty, kdož dobré činí, odměňujeme – vždyť byla to jen zjevná zkouška!‘ A velkou obětí jsme syna jeho vykoupili a u posledních jsme mu požehnali: ‚Mír budiž s Ibráhímem!‘ Takto odměňujeme dobro konající, vždyť on byl služebník Náš věřící!.“ (Stojící v řadách, 103 – 111)

Nesmíme také zapomínat na Hadžar, matku Ismaila – mír s ním – o které se vypráví, že když Ibráhím vzal svého syna, aby ho obětoval, dělal satan vše pro to, aby v ní probudil mateřské city, smutek a bolest, přišel k ní a řekl: „Víš, kam jde Ibráhím s tvým synem?“ Odpověděla: „Ne.“ Řekl jí: „Jde ho obětovat!“ Odpověděla: „Ale ne. Na to je příliš soucitný.“ Řekl jí: „Tvrdí, že mu to přikázal jeho Pán.“ Odpověděla mu: „Jestliže mu to přikázal jeho Pán, pak je lepší, když poslechne svého Pána.“ Vypráví se, že po něm házela kameny, když se jí ukázal. Toto není první příklad její poslušnosti vůči svému Pánovi a uposlechnutí Jeho příkazu.

Radím vám i sobě, abychom byli poslušni Jeho přikázáním, vyhýbali se tomu, co zakázal, abychom byli trpěliví, obětovali jsme na cestě Jeho víry a konali vše k Jeho spokojenosti. Nechť Alláh přijme od nás všech zbožné činy.

 

 

 


Časy modliteb
islamstroy.com