Change
Muslimská obec v Praze
Mír s vámi! Vítejte na stránkách spravovaných Muslimskou obcí v Praze. Stránky přinášejí některé informace o pražské muslimské komunitě, o činnosti Islámského centra v Praze, jeho historii a další aktuality.
Pražské Islámské centrum (Pražská mešita) sdružuje muslimy mnoha národností a je otevřené každému, kdo přichází s dobrým úmyslem, za poznáním a s otevřeným srdcem. Podporuje integraci muslimů v ČR při zachování jejich identity.
Domů K čemu slouží mešita Historie Pražské mešity Jak se chovat v mešitě Kdy je otevřeno Kde nás najdete Kontaktujte nás

Páteční kázání
Publikace
Galerie fotografií
Mešity a modlitebny
v ČR
Halal obchody a
restaurace
Výuka arabštiny
Mezináboženský
dialog
Archív aktivit
Inzerce
Odkazy
Název: Soucit
Datum: 1. listopad 2019
Imám: šejch Usama al-Deiri

Páteční kázání 1. 11. 2019                                                                       šejch Usama al-Deiri

Mešita v Praze

Soucit

Chvála Alláhu. Jeho uctíváme a Jeho o pomoc prosíme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha a že Muhammad (salla lláhu ʻalajhi wa sallam) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.“

Soucit je vlastnost, ke které nabádá islám a přikazuje nám ji, existuje mnoho příkladů, kdy se projevila tato vlastnost. Soucit je mezi muslimy i nemuslimy, v Čechách či jinde. Všemohoucí Alláh praví: „… rozprostři křídla svá nad věřícími.“ (15:88)hadísu, na kterém se všichni shodují, se traduje podle Džaríra bin Abdulláha (rAa), že Prorok (sAs) řekl: „Kdo nemá soucitu, nebude s ním mít nikdo slitování.“ Podle al-Buchárího an-Nu’mán bin Bašír tradoval, že Prorok (sAs) řekl: „Vidíš věřící? Mají vůči sobě navzájem slitování, projevují si navzájem lásku, soucítí spolu. Jsou v tom jako tělo. Onemocní-li jedna část těla, postihne i ostatní části horečka a nespavost.“

My, jako menšina, která nečítá více než deset tisíc členů, potřebujeme ve svém životě ukotvit tento hadís. Není rozdílu mezi Arabem a Nearabem, Čečencem a Pákistáncem. Al-Bajhaqí cituje Abdulláha bin Amra bin al-Áse (rAa), který vyprávěl, že Prorok (sAs) řekl: „S těmi, kdo mají slitování, bude mít slitování Milostivý. Mějte slitování s tím, kdo je na zemi. Bude s vámi mít slitování ten, kdo je na nebesích.“

Soucit někoho, kdo pečuje nebo má na starosti někoho druhého, může být v případě nějakého vedoucího, otce od rodiny, ředitele firmy, obchodníka nebo zaměstnance. Mocný a Vznešený Alláh praví: „Buď neochvějný v duši své spolu s těmi, kdož Pána svého zrána i navečer vzývají po Jeho tváři toužíce! A neodvracej oči své od nich v žádosti po krásách života pozemského.“ (18:28)

hadísu, na kterém se všichni shodují, se traduje podle Málika bin al-Huwairise, že k Prorokovi přišla skupina mladíků přibližně stejného věku a pobývali u něho asi dvacet nocí. Prorok k nim byl laskavý a soucitný a myslel si, že už se jim stýská po jejich rodinách. Zeptal se jich, koho doma zanechali, a oni mu to řekli. Řekl jim: „Vraťte se ke svým rodinám.“

Dalším projevem je soucit s dítětem. Ve sbírce al-Buchárího a Muslima se traduje podle Abú Hurajry (rAa), že Prorok (sAs) políbil svého vnuka al-Hasana bin Alího (rAa), když u něho byl al-Akraa bin Hábis at-Tamímí. Al-Akraa mu řekl: „I kdybych měl deset dětí, žádné nepolíbím.“ Prorok (sAs) se na něho podíval a řekl mu: „Kdo nemá soucitu, nebude s ním mít nikdo slitování.“ Shodují se také na tom, že Anas (rAa) vyprávěl, že Prorok (sAa) vešel ke svému synovi Ibrahimovi (rAa), když dýchal z posledního, a oči se mu (sAs) zalily slzami. Abdurrahmán bin Auf mu řekl: „I ty Posle Alláhův?!“ Prorok mu odpověděl: „Ibn Aufe! To je soucit!“ Pak pokračoval slovy: „Oko pláče, srdce je smutné a řekneme jen to, co uspokojí našeho Pána. Ó Ibrahime! Jsme opravdu nešťastní (z tvého odchodu).“ Podle al-Hákima, podle podmínky Muslima, se traduje podle Abdulláha bin Umara (rAa), že není nikoho, kdo by nelitoval dítěte, nebo kdo by nevěděl, jak uctít staršího člověka.

K soucitu se sirotkem, chudým, slabým nebo ubohým je možné citovat slova Všemohoucího: „Co se sirotka týče, toho neutiskuj, co žebráka se týče, toho neodstrkuj.“ (93:9-10) Al-Buchárí a Muslim tradují podle Abú Hurajry, že Prorok (sAs) řekl: „Vede-li někdo z vás lidi jako imám při modlitbě, nechť jim to ulehčí, a jsou-li mezi nimi děti, starší osoby, slabí a nemocní, tak nechť se modlí až sám, jak chce.“

K soucitu s neznalým můžeme ocitovat vyprávění Muslima podle Muáviji bin al-Hakama as-Silmího, který vyprávěl, že když se modlil s Prorokem, tak si nějaký člověk kýchl, a on řekl: „Nechť je k tobě Alláh milostivý,“ a všichni se na něho podívali. Řekl jsem: „Kéž by mne má matka ztratila! Co se na mne tak díváte?!“ Na to se začali plácat do stehen. Když jsem viděl, že mě chtějí umlčet, zmlkl jsem. Prorok dokončil modlitbu. Nikdy jsem neviděl nikoho, kdo by byl lepším učitelem a vychovatelem. Nechť jsou můj otec i matka obětováni pro něj. Neplísnil mě, nebil mě, ani mi nenadával. Pouze řekl (sAs): „Toto je modlitba a při ní nesmí lidé mluvit, protože se při ní chválí Alláh, oslavuje Alláh a recituje Korán.“

Ó Alláhu, dopřej nám dobrého konce a dopřej nám radosti ze vzájemného soucitu.


Časy modliteb
islamstroy.com