Páteční kázání 29. 11. 2019                                                                 šejch Usama al-Deiri

                                                                                                                       Mešita v Praze

Svoboda v islámu

Chvála Alláhu. Jen Jeho uctíváme a Jeho o pomoc prosíme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha a že Muhammad (salla lláhu ʻalajhi wa sallam) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.“

Islám byl seslán k povznesení člověka myšlenkově, duševně i fyzicky, k pozvednutí jeho významu a jako potvrzení principů lidské důstojnosti. Všemohoucí Alláh praví: „Věru jsme milostí Svou syny Adamovy poctili a na pevnině i na moři jsme je nosili a obživu jsme jim uštědřili výtečnou a před mnohými z těch, jež jsme stvořili, přednost jsme jim dali významnou.“ (17:70) Jednou z nejdůležitějších věcí, které islám zaručil, je svoboda myšlení a volby, svoboda víry a přesvědčení. Mocný a Vznešený Alláh praví: „Nebudiž žádného donucování v náboženství! A již bylo jasně rozlišeno správné vedené od bloudění!“ (2:256) Všemohoucí Alláh dále praví: „A rci: ‚Pravda přichází od Pána vašeho; kdo chce, ať věří, a kdo chce, ať nevěří!‘“ (18:29) Všechny tyto verše dokazují, že islám je náboženství, které bylo sesláno, aby zajistilo a zaručilo svobodu člověka a bránilo ji. Proto islám učinil propuštění otroka odčiněním mnohých zločinů. Je odčiněním při neúmyslném zabití, odčiněním (nesplněné) přísahy a jiných skutků. Obrana svobody islámem v reálu ztělesňovala komplexní reformní zkušenost, která zcela změnila společnost, ve které se projevila podstatná změna, kterou shrnul Umar bin al-Chattáb (rAa) ve svých proslulých slovech: „Odkdy zotročujete lidi, když je jejich matky porodily svobodné?“ Svoboda je jedno z témat, které zaměstnávalo lidské společnosti po staletí, a ukázal se rozdíl v pojetí svobody člověka mezi těmi, kdo ji nesvázal žádnými omezeními nebo pravidly, a těmi, kdo svázal svobodu člověka útiskem a zastrašováním. Pojetí svobody člověka v obou těchto skupinách se omezovalo pouze na život na tomto světě, aniž by se ohlížel na Onen svět. Na druhé straně velkorysá ustanovení islámu vyzývala ke svobodě dle pravidel, která stanovil. Nebyla to nevázaná svoboda porušující práva druhých a jejich důstojnost, způsobující zkázu na zemi kvůli nemorálnosti, tíhnutím k tužbám a vášním, což uvádí společnost do chaosu bez dohlížitele a bez zúčtování. Všemohoucí Alláh praví: „… a nešiřte pohoršení na zemi poté, co stala se na ní náprava – a věru to bude pro vás lepší, jste-li věřící!“ (7:85) Islám pro tuto svobodu stanovil pravidla, která zahrnují neporušování práv druhých, udržování morálky, zvyklostí převládajících ve společnosti. Chrání bezpečnost a stabilitu společností, neprovokuje k rozbrojům a sporům mezi členy jedné společnosti, chrání před revoltami, ničením schopností i veřejného a soukromého majetku.

Svoboda nesmí být v rozporu s ustanoveními islámu, jak řekl Rabaí bin Ámer (rAa) Rustumovi, vůdci Peršanů: „Alláh nás probral, abychom vyvedli lid z temnot ke světlu, chcete-li od uctívání uctívačů k uctívání Jediného Alláha, z malého světa do širého, od útlaku náboženství ke spravedlnosti islámu.“

Svoboda má v islámu mnoho projevů a podob, které zahrnují všechny aspekty, kterými člověk prochází k praktikování zodpovědné svobody. Jednou z jejích nejvýznamnějších podob je svoboda přesvědčení, když Alláh – chvála Mu – dal člověku svobodu volby přesvědčení, bez nátlaku a donucování. Všemohoucí Alláh praví: „… a na správnou cestu – ať vděčný je, či nevděčný – jsme jej uvedli.“ (170:3)

Z dalších příkladů svobody člověka v islámu je svoboda názoru a projevu. Islám ustanovil lidem, aby se radili, aby každý vyslovil svůj názor ve svém oboru, o kterém si myslí, že je ku prospěchu věci, o které se radí. Aby vyjádřil svůj názor v bezpečí a upřímně, bez osočování a nactiutrhání. Islám vyzývá k tomu, aby lidé nebyli omezováni v projevování svých názorů a postojů dle obecné islámské morálky, bez nactiutrhání a poškozování ostatních. Obada bin as-Sámit vyprávěl, že Prorok (sAs) stanovil, že „není poškozování, ani jeho oplácení“. Prorok (sAs) řekl: „Kdo věří v Alláha a v Soudný den, nechť říká jen to dobré, anebo ať mlčí.“ (všichni se na něm shodují) K příkladům zodpovědné svobody v islámu patří používání sociálních médií zodpovědně, aniž bychom někoho poškodili, takže se stanou prostředky vzájemného zápasení a ne prostředky komunikace. Stanou se příčinou zkaženosti místo reformy, prostředkem k šíření pomluv a zakázaných věcí. Korán nám ukazuje, že šíření pomluv je chováním pokrytců. Ukazuje nám také, jak se máme zachovat, pokud se k nám dostanou, a jak s nimi máme naložit a varuje nás, abychom nenásledovali ďábla. Všemohoucí Alláh praví: „A když k nim dojde nějaká zpráva týkající se bezpečnosti či strach vzbuzující, tu ji hned rozhlásí. Kdyby se však s ní obrátili na posla anebo na ty, kdož mezi nimi mají autoritu, dozvěděli by se ji tak ti, kteří se mezi nimi snaží proniknout k pravdivosti její.“ (4:83) Šíření lživých zvěstí se také počítá jako lež a je v islámu zakázáno, ba dokonce je to velký hřích. Všemohoucí Alláh praví: „Vy, kteří věříte! Bojte se Alláha a buďte s pravdomluvnými!“ (9:119) Reakce na někoho, kdo nadává a lže, musí být moudrá a musí být dobrým napomenutím. Každý muslim, na jakékoli pozici, musí jít příkladem a musí vytrvat. Imám Abú Dáwúd traduje, že Prorok (sAs): „Člověk má dostatek hříchů, když jen mluví o tom, co slyšel.“

Každý muslim by měl vědět, že za vše, co napíše, bude souzen před Všemohoucím Alláhem, bude se zodpovídat za následky svého činu. Toto je pojetí svobody v islámu. Díky tomuto pojetí se člověk i společnost radují ze své svobody upravené pravidly, která pomáhá otevírat brány tvorby, vzestupu a civilizace.