Páteční kázání 19. 8. 2022 (21. muharram 1444 H)                                             Mešita v Praze

Prostředky vedoucí k přímé stezce a pevnosti v náboženství

chvála Alláhu, jen Jeho uctíváme a jen Jeho o pomoc a o vedení správnou cestou žádáme. Dosvědčuji, že není boha kromě Alláha, jediného, který nemá společníka, a dosvědčuji, že Muhammad (salla lláhu ʻalajhi wa sallam) je Jeho služebník a posel. Nechť Alláh žehná jemu, jeho rodině a těm, kdož ho následují až do Soudného dne.

Bratři a sestry v Islámu,

Alláh (subhánahu wa ta‘álá) obdaruje správným vedením koho chce. Také lidi zkouší a staví před ně úkoly a upevňuje víru toho, koho chce. Jednou z cest jdoucí ke správnému vedení je znalost a praktikování toho, co nám Alláh přikázal a následování toho, s čím přišl Posel Alláhův (salla lláhu ʻalejhi wa sallam). Další cestou ke správnému vedení je připomínání si Alláha a obracení se k Němu. Poté přicházejí prostředky vedoucí k pevnosti v náboženství Alláha. Je třeba, aby se těmito prostředky zaobíral každý muslim. Je také důležité, aby si muslimové připomenuli, že v tomto životě je přirozené, že člověk spěje ke smrti: buď následuje stezku přímou, nebo ji nenásleduje. Z toho vyplývá, že se lidé dělí na dvě skupiny: na bohabojné a ty ostatní. Štastní jsou ti bohabojní, které Alláh upevňuje v životě pozemském i posmrtném a kteří využili prostředky vedoucí ke království Alláha.

K prostředkům vedoucím k přímé stezce a pevnosti v náboženství patří:

Uvědomění si překážek, které mohou potkat člověka v jeho životní cestě. Mnoho lidí se rozhodne kráčet po přímé stezce, ale při první překážce či těžkosti sejdou z ní a ztrácí velmi rychle trpělivost z důvodu neznalosti a neuvědomování si toho, co je může potkat. Tato přímá stezka života pozemského představuje stezku Dne zmrtvýchvstání, na které, jak všichni víte, jsou zahnuté trny, které člověka mohou stáhnout do Ohně. Všichni po ní půjdou a obrovské nástrahy a míra obtížnosti jejího přechodu závisí na skutcích, které člověk konal v životě pozemském. A tak je tomu i s pozemskou přímou stezkou, na níž také ze všech stran na lidi číhají podobné nástrahy a zahnuté trny. Tudíž kdo nebude pevný ve své víře, obrátí se proti němu. Alláh v súře 22: al-hadždž (Pouť), ve verši 11 pravil: „A mezi lidmi je i ten, jenž Alláhu slouží jen na okraji; když dostane se mu dobrého, je s tím spokojen, jestliže však je postižen pokušením, tu obrátí se tváří zpět, ztráceje tak tento i onen svět – a to věru je ztráta zjevná.“

K dalším prostředkům patří trpělivost s očekáváním odměny od Alláha. Ta největší odměna čeká člověka v životě posmrtném a přibližuje ho k Alláhovi jako jednoho s vybraných. Jestliže Alláh ozáří tváře věřících a dá jim jejich knihy do pravice a postaví je do prvních skupin, které vstoupí do Ráje a připíše jim nejvyšší stupeň Ráje – al-Firdaus a stíní je Svým stínem v den, v němž není jiného stínu než Jeho, tudíž jsou to oni, kdo byli Jím vybráni. Proto by se měl člověk snažit získat odměnu života posmrtného a vědět, že spěchat na něco v našem životě mu ukrátí odměnu v životě posmrtném.

V al-Buchárím a Muslimovi vypravuje Abdurrahmán bin Auf (radhia lláhu anhu), že jednoho dne se postil a po půstu mu položili talíř s různými druhy jídel. A on začal tak prudce plakat, že rozplakal všechny, kdo seděli kolem něj. Zeptali se ho: „Co tě rozplakalo?“ Řekl: „Byli jsme nevědomí a šířili jsme zlo, a tak nám Alláh seslal Posla (salla lláhu ʻalajhi wa sallam) a uvěřili jsme a následovali ho. A z nás už mnozí zemřeli a jejich odměna jim nebyla za jejich života dána. A mezi nimi i můj bratr Mus‘ab bin ‘Umajr, který padl u Uhudu a neměl nic kromě svého meče a štítu. Když jsme mu jím přikryli jeho hlavu, jeho nohy byly vidět. A když jsme mu přikryli nohy, byla mu zas vidět hlava. A tak nám Posel Alláhův (salla lláhu ʻalajhi wa sallam) nařídil, abychom mu přikryli štítem pouze hlavu a na nohy zakryli listím. A tak zemřel, aniž by byl za života odměněn a my jsme zůstali po nich a otevřely se nám brány světa. My ho užíváme. A bojíme se, že nám bude v Den zmrtvýchvstání řečeno: „A v den, kdy budou předvedeni ti, kdož nevěřili, k ohni, bude jim řečeno: „Utráceli jste dary své výtečné v pozemském životě svém a užívali jste si z nich. Dnes tedy budete odměněni trestem hanby za to, že pyšní jste byli na zemi bez oprávnění, a za to, že jste byli hříšníky!“ (súra 46: al-ahqáf: Přesypy, verš 20).

Posel Alláhův (salla lláhu ʻalajhi wa sallam) mnoho varoval před tímto spěchem a ukázal jeho škody a nebezpečí. Také ukázal, že toto náboženství jistě bude mít místo v budoucnosti a že ho Alláh povede k úspěchu. Posel Alláhův (salla lláhu ʻalajhi wa sallam) dostal bohatství Kisry a Césara, Alláh mu však připravil smrt ještě předtím, než z tohoto bohatství něco mohl dostat. Jeho společníci však tento úspěch prožili po jeho smrti a toto bohatství vynaložili ve jménu Alláha. A to je důkaz toho, že věřící, jenž neokusí blahobyt v životě pozemském, čeká ho velká odměna a větší blahobyt v životě posmrtném. Všichni víme, že Posel Alláhův (salla lláhu ʻalajhi wa sallam) ještě před svou smrtí nikdy nebyl sytý po tři dny za sebou a jeho domov nezahříval oheň po tři měsíce a že spal na rohoži z palmových listí.

Dalším prostředkem k pevnosti na stezce přímé je časté připomínání si příběhů našich předků, kteří šli po této cestě a kteří mnoho strádali ve jménu Alláha. Vzpomeňme si, bratři a sestry, jak byl ponižován prorok Núh (mír s ním), jak byl prorok Ibráhím (salla lláhu ʻalajhi wa sallam) vhozen svým lidem do ohně a vyhnán ze země, také vzpomeňme proroka Lúta (mír s ním) a jeho utrpení a ostatní proroky po nich. Také si připomeňme příběhy společníků Proroka (salla lláhu ʻalajhi wa sallam), kterým bylo krutě ubližováno a na které byl vyvíjen silný nátlak. Vzpomeňme příběh Sa‘ada bin Abí Waqqáse, který když přijal islám, jeho matka začala držet hladovku a přísahala, že nebude jíst, dokud on nenechá toto náboženství. Když se začal o ní bát, že zemře, zašeptal jí do ucha: „Matko, kdybys měla sto duší, a jedna za druhou začala z tvého těla odcházet, abych se odvrátil od svého náboženství, tak se neodvrátím. Žij či zemři…“

Proto si musíme uvědomit, že jsme zkoušeni, jak pevní jsme v našem náboženství. Ten, jenž zeslábne ve své víře, ublíží tak sobě a nikoli Alláhovi a islámu. Islám bude pokračovat do chvíle, kdy se země navrátí do rukou Alláha. Ti z vás, kteří si příběhy našich předků připomínají, vědí, že mohou být odměněni podobně jako oni, a to podle stupně jejich víry a bohabojnosti. Alláh v súře 29: al-‘ankabút (Pavouk), ve verších 1-3: „Alif lám mím! Což si lidé myslí, že budou ponecháni na pokoji, když řeknou: „Uvěřili jsme,“ a že zkoušeni nebudou? Vždyť jsme již zkoušeli ty, kdož před nimi byli, a Alláh věru pozná ty, kdo pravdu mluví, i ty, kdo lháři jsou.“