Páteční kázání 9. 2. 2024 (28. radžab 1445 H)    

„K ničemu dnes mi není můj majetek…“ (69:28)

Chvála Alláhu. Jeho uctíváme a Jeho o pomoc prosíme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha a že Muhammad (salla lláhu ʻalajhi wa sallam) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.“

Prorok – salla lláhu alajhi wa sallam – řekl: „Tři jdou za mrtvým: jeho majetek, jeho děti a jeho práce. Dva se vrací a jeden zůstává a to práce.“ Prorok – salla lláhu alajhi wa sallam – řekl: „Když člověk zemře, jeho dílo končí kromě tří věcí: trvalého dobročinného daru, zbožného syna, který se za něj modlí, a vědění, ze kterého plyne užitek.“

V některých situacích se přesvědčíte, že v životě není třeba rychlých aut, ani obrovského bohatství, ani vysokých budov, abyste mohli dál žít, a spíše je třeba trocha vody, abychom zůstali naživu. Přesto vám byli dáni dva strážci, kteří ví, co děláte, a vaše orgány a části těla zaznamenávají vše, co děláte, a v Soudný den o tom vypoví: „A zeptají se kůží svých: ‚Proč proti nám svědčíte?‘ I odvětí: ‚Alláh, jenž věci každé promluvit dává, nám slovo udělil…‘“ (41:21) Když toto člověk ví a ujistí se o tom, chrání sebe i svou rodinu před zatracením.

Buďte si jistí, že až zemřete, tento svět po vás nebude truchlit. Svět se bude točit dál. Na vši pozici nastoupí někdo jiný. Váš majetek převezmou vaši dědicové. Avšak zúčtováno bude s vámi! První, o co přijdete po smrti, bude vaše jméno. Proto řeknou: „Kde je tělo?!“ Když se za vás budou chtít pomodlit, řeknou: „Přijďte na pohřeb.“ Když se rozhodnou vás pohřbít, řeknou: „Dejte mrtvého blíž,“ aniž by zmínili vaše jméno. Proto se nenechte svést svým majetkem, rodem či postavením nebo dětmi! Není nic bezvýznamnějšího než tento svět a není velkolepějšího než ten, ke kterému se blížíme.

Vy, kteří jste nyní naživu, vězte, že truchlit po vás budou na tři způsoby:

1) Lidé, kteří vás znají povrchně, řeknou: „Chudák. Ať je k němu Alláh milostivý.“

2) Vaši přátelé budou pár hodin nebo dní truchlit, a pak se vrátí ke svým běžným hovorům, ba dokonce ke smíchu!

3) Hluboký smutek v době!

Váš příběh mezi lidmi skončil a začal váš skutečný příběh odehrávající se na Onom světě! Přišli jste o krásu, majetek, zdraví a děti, odešli jste z domů, paláců a od manžela/manželky a zůstala vám jen vaše práce. Zde se nabízí otázka: „Co jste si již nyní nachystali do hrobu a pro svůj život na Onom světě?“

Tato skutečnost vyžaduje zamyšlení. Proto dávejte pozor, abyste vykonávali povinné modlitby a ještě více dobrovolných, abyste dávali almužnu ve skrytu a konali mnoho dobrých skutků. Vězte, že ctí věřícího je noční modlitba. A konejte ještě více toho, co přidá na váze dobrých mravů, snad se zachráníte. A připomínejte si Alláha, neboť připomínání si Alláha je pro věřící prospěšné! Proč si mrtvý vybere dobročinný dar, kdyby se vrátil na tento svět, jak praví Všemohoucí: „Pane můj, kdybys mi mohl dát odklad do lhůty blízké, abych mohl dávat almužny…“ (63:10) a neřekne „abych se modlil“ nebo „abych se postil“, nebo „abych vykonal malou/velkou pouť“?

Učenci jsou toho názoru, že si vybere almužnu proto, jaký má účinek po smrti toho, kdo ji dává. Dávejte tedy ještě více dobročinných darů a tím nejlepším dobročinným darem je laskavé slovo.

Jste-li slabší v konání dobra, zdržte se zla, jste-li slabší v tom, abyste byli prospěšní lidem, neškoďte jim. Jste-li slabší v půstu, neupírejte druhým, co jim náleží. Usmívejte se. Vaše živobytí vám bylo přiděleno, váš osud byl předurčen, záležitosti tohoto světa nestojí za to, aby si člověk dělal starosti, neboť jsou v moci Živého, Trvalého.

Usmívejte se, když sedíte se svou rodinou. Jsou lidé, kteří by si přáli rodinu… Usmívejte se, když jdete do práce. Mnozí dál hledají práci… Usmívejte se, protože se těšíte dobrému zdraví. Jsou nemocní, kteří by ho koupili za nejvyšší cenu… Usmívejte se, neboť jste naživu. Řekněte si, že nás postihne jen to, co nám Alláh předurčil.

Když Alláh něco zpozdí, je to jen pro dobro věci. Když vám něčeho nedopřeje, je to jen pro dobro věci. Když vás postihne neštěstí, je to jen pro dobro. Nebuďte smutní. Od Pána dobra přichází jen dobro.

K dobrým slovům musí být i činy. Aby byla almužna dobrá, musí být spojena s úmyslem. V majetku je dobro pouze, je-li spojen s velkorysostí. Pravdomluvnost je dobrá jen tehdy, pojí-li se s velkorysostí. Život je dobrý jen ve zdraví. Bezpečí je dobré jen ve spojení s radostí.

Ocitnete-li se v nesnázích, neříkejte: „Ó Pane, mám velkou starost.“ Řekněte: „Mám starost, ale Pán je veliký.“ Těžkosti spojené s činy poslušnosti odezní a zůstane jen odměna za ně. Potěšení z činů vykonaných z neposlušnosti zmizí a zůstane jen trest za ně. Vězte, že jste-li unavení z bolestí tohoto světa, nemáte být smutní, buďte klidní, Alláh vás sleduje a opatruje. Řekněte si sami pro sebe dříve, než to vyslovíte: „Spoléhám se v této své věci na Alláha.“

Ibráhím, syn Posla – salla lláhu alajhi wa sallam – spal v náruči své matky Marie, když mu bylo šestnáct měsíců, a smrt se nad ním vznášela. Posel – salla lláhu alajhi wa sallam – se na něho díval a řekl: „Ibráhíme, nebylo mi od Alláha dáno nic, co bych pro tebe mohl udělat.“ Načež Ibráhím, poslední z jeho synů, zemřel. Jeho milostivý otec ho odnesl a pochoval ho. Pak se Posel – salla lláhu alajhi wa sallam – otočil za sebe a slyšel Umara ibn al-Chattába – radija lláhu anhu – jak nešťastně naříká. Zeptal se ho: „Proč pláčeš, Umare?“ Umar – radija lláhu anhu – odpověděl: „Posle Alláhův! Vždyť tvůj syn byl ještě dítě! Ještě mu nebylo nic zapsáno. Nepotřebuje, aby mu někdo dával instrukce, co má říkat… Ale co má dělat ibn al-Chattáb?! Už dosáhl dospělosti, byly mu zapsány jeho skutky a nemá nikoho, jako jsi ty, Posle Alláhův, aby mu dával instrukce…?“ Odpověď na tuto otázku byla seslána od Pána všech světů – budiž povznesena Jeho sláva: „Alláh povzbuzuje ty, kdož uvěřili, slovem pevným v životě pozemském i budoucím, zatímco nespravedlivé nechává bloudit. A Alláh činí, co Jemu se zlíbí.“ (14:27)

Říkejte co nejčastěji: „Ó Alláhu, povzbuzuj mne slovem pevným v životě pozemském i budoucím. Srdce truchlí, očí pláčou a my jsme, Ibráhíme, nešťastní z tvého odchodu.“