Páteční kázání 22. 3. 2024 (12. ramadán 1445 H)                                                                      

Almužna (zakát) a čistota duše

Chvála Alláhu. Jeho uctíváme a Jeho o pomoc prosíme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha a že Muhammad (salla lláhu ʻalajhi wa sallam) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.“

Všemohoucí Alláh porovnává almužnu s modlitbou v mnoha verších. Modlitba je způsobem fyzického uctívání, kterým se věřící přibližuje ke svému Pánu, a je to něco, na co má tělo nárok, tak naproti tomu almužna je způsobem uctívání pomocí finančních prostředků a je to právo týkající se majetku. Všemohoucí Alláh praví: „Dodržujte modlitbu, rozdávejte almužnu a sklánějte se s těmi, kdož se sklánějí!“ (2:43) A také: „Vaším přítelem je jedině Alláh a Jeho posel a ti, kdož věří, dodržují modlitbu, dávají almužnu a sklánějí se.“ (5:55) Modlitba očišťuje tělo a ducha, almužna očišťuje majetek a duši. Majetek se očistí a zvětší se a duše se očistí od hamižnosti a lakoty, nepřátelství a nevraživosti. Všemohoucí Alláh praví: „Ber ze jmění jejich almužnu, kterou očišťuješ a ospravedlňuješ! Modli se za ně, neboť modlitba tvá bude pro ně uklidněním – a Alláh je slyšící, vševědoucí.“ (9:103)

Všemohoucí Alláh popsal ty, kdo se modlí a dávají almužnu jako „muže“. Bližší charakteristiku těchto „mužů“ Alláh podává v súře Světla: „… muži, které ani obchod, ani prodej nezláká od vzývání Alláha, od dodržování modlitby a od dávání almužen, a ti obávají se dne, kdy srdce i zraky se budou obracet…“ (24:37) Všemohoucí Alláh také praví: „A přitom jim bylo pouze poručeno, aby uctívali Alláha, zasvěcujíce mu upřímně svou víru jako hanífové, aby dodržovali modlitbu a dávali almužnu – a toto je náboženství neměnné.“ (98:5) Tato almužna není darem bohatých chudým. Je to nárok jedněch a povinnost druhých, kterou stanovil Alláh. Všemohoucí Alláh praví: „… kdo stanovili podíl z jmění svého pro žebráka i nešťastníka nemajetného…“ (70:24-25) Teď je požehnaný měsíc ramadán, měsíc dobroty, dávání a pěkného chování k druhým. Je dobré, aby každý muslim očistil svůj majetek stanovenou almužnou a dobročinným darem podle tradice. Postící se člověk by neměl zapomínat, že dávání almužny a dobročinných darů je jedním z předpokladů přijetí půstu a očišťuje ho od nepěkných řečí a nepřístojného chování.

Bohatí by měli pospíšit a dávat almužnu ze svého majetku, aby pomohli svým chudým bratrům ve víře, aby si mohli opatřit, co potřebují, a to v souladu s příkazem Všemohoucího Alláha: „Pomáhejte si vzájemně ke zbožnosti a bohabojnosti…“ (5:2) A také v souladu s tradicí Proroka – salla lláhu alajhi wa sallam – který řekl Muázovi – radija lláhu anhu – když ho poslal do Jemenu: „Vyzvi je, aby vyznávali, že není boha kromě Alláha a že jsem Posel Alláhův, a pokud se tomu podvolí, zprav je o tom, že Alláh stanovil jako povinnost pět modliteb každý den a večer. A když se tomuto podvolí, zprav je o tom, že Alláh stanovil jako povinnost dávání almužny z jejich majetku, kterou odevzdávají bohatí a rozdává se chudým.“ (podle al-Buchárího)

Ten, kdo dává almužnu, by měl vědět, že almužna zaujímá u Všemohoucího Alláha významné postavení a že Všemohoucí Alláh jeho majetek rozmnoží. Všemohoucí Alláh – chvála Mu – praví: „Ti, kdož vydávají jmění své na stezce Alláhově, jsou podobni zrnu, z něhož vyrůstá sedm klasů, z nichž každý má sto zrn. A Alláh mnohonásobně odplácí tomu, komu chce, neboť Alláh je Velkorysý, Vševědoucí.“ (2:261)

Upuštění od dávání almužny je velmi nebezpečné pro duši i pro majetek. Prorok – salla lláhu alajhi wa sallam – se utíkal k Alláhovi pro pomoc před těmi, kdo nedávají almužnu, neboť mají zničující vliv na sebe i na společnost a také se stávají příčinou zloby Všemohoucího Alláha. Prorok – salla lláhu alajhi wa sallam – o nich řekl: „Když nedávají almužnu ze svého majetku, brání kapkám z nebes. A nebýt dobytka, ani by nepršelo.“ (podle Ibn Mádži)

Muslim by si měl pospíšit s dáváním almužny ze svého majetku, pokud ho má minimálně stanovené množství pro dávání almužny. Měl by pomáhat chudým, kteří nemají co jíst a umírají hlady. Kdo ví, že jeho soused trpí hlady, a nepomůže mu, zhřeší. Prorok – salla lláhu alajhi wa sallam – řekl: „Věřícím není takový člověk, který večer usne sytý, přestože ví, že jeho soused vedle něj hladoví.“ (podle al-Bajhaqího) A co teprve kdyby věděl, že umírá hlady a žízní, tak co odpoví svému Pánu v Soudný den, v den, kdy lidé předstoupí před svého Pána.