Páteční kázání  15. 8. 2025 (21. safar 1447 h)                                                    

Pozitivismus z pohledu islámu

Chvála Alláhu. Jeho uctíváme a Jeho o pomoc prosíme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha a že Muhammad (salla lláhu ʻalajhi wa sallam) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.“

Dnes se budeme věnovat ušlechtilému chování a velké ctnosti, která je klíčem k povznesení a rozkvětu, a touto ctností je pozitivismus z pohledu islámu. Je to vnitřní síla, která motivuje člověka k tomu, aby převzal odpovědnost, iniciativu a konal ve prospěch druhých, aby neztrácel naději a nevzdával se. Pozitivnímu člověku bije srdce a veškeré jeho kroky směřují k tomu, aby posloužil své společnosti. Dává a nehledí, zda a jak se mu to vrátí. Je v neustálé interakci se svým okolím a snaží se vylepšovat stávající stav. Naopak negativismus je izolace, nečinnost, uzavření se do sebe a lhostejnost. Je to pohroma, která ničí jednotlivce i společnosti. Všemohoucí Alláh praví: „Alláh uvádí též podobenství o dvou mužích, z nichž jeden je němý a ničeho schopen není, pánu svému je přítěží, a kamkoli poslán je, nikdy s dobrým se nevrátí. Je člověk takový roven tomu, kdo spravedlnost přikazuje a po stezce přímé kráčí?“ (16:76) Pozitivní člověk přikazuje spravedlnost, snaží se o dobro, avšak negativní člověk je mdlý, neočekává se od něj, že bude nějak prospěšný, neočekává se od něj žádná náprava.

Projevy pozitivismu ve Vznešeném Koránu:

Vznešený Korán vyzývá k tomu, aby člověk konal, vyzývá k efektivitě a spolupráci na dobré věci, varuje před negativismem a lenivostí.

Všemohoucí Alláh praví: „Pomáhejte si vzájemně ke zbožnosti a bohabojnosti…“ (5:2) V ideální islámské společnosti se všichni sjednotí v tom, aby konali dobro. Praví Všemohoucí Alláh: „Není nic dobrého ve většině jejich tajných schůzek, leda u toho, kdo přikazuje almužnu či dobré skutky anebo svornost mezi lidmi.“ (4:114) Pozitivní muslim urovnává spory a snaží se uspokojovat potřeby. Praví Všemohoucí Alláh: „A když bude modlitba skončena, rozejděte se po zemi…“ (62:10) Je to výzva, aby se člověk po modlitbě pohnul k činu, hledal obživu, vynakládal úsilí a píli. Jedním z nejvýznamnějších projevů pozitivního přístupu je nabádání k dobrému a zakazování špatného. Všemohoucí Alláh praví: „Vy jste národ nejlepší, jenž kdy povstal mezi lidmi…“ (3:110) Podívejme se na příběh mravence v súře Mravenci, který varoval ostatní před vojskem Sulajmána – mír s ním: „Mravenci, uchylte se do obydlí svých…“ (27:18) Nepatrný mravenec varuje a ochraňuje ostatní! Kolik lidí je něčeho takového schopno?! Je to pozitivní přístup v té nejkrásnější podobě: vědomí, cit, výmluvnost a starost o bezpečnost druhých.

Zamyslete se nad slovy Chadídži – radija lláhu anhá – která pronesla k našemu Prorokovi – salla lláhu alajhi wa sallam – když k ní přišel vystrašený po seslání zjevení: „Ne, Alláh tě nikdy nedostane do hanby, ty spojuješ příbuzné, neseš břemeno všech a pomáháš v těžkých chvílích…“ Všechny tyto vlastnosti jsou pozitivní a byly potvrzeny matkou věřících jako první nositelkou poselství islámu. V roce, kdy zesílil hlad, odmítl Umar ibn al-Chattáb – radija lláhu anhu – ochutnat máslo nebo maso, dokud se nenají lidé, a pronesl svou slavnou větu: „Jak se mě může dotknout osud lidí, když mě nepostihlo to, co postihlo je?“ Toto je pozitivní vedení, které sdílí bolest národa a snaží se zmírnit jeho utrpení.

Pokud si uvědomujeme význam pozitivního přístupu, musíme poznat, co lidem brání v jeho přijetí a vede je k negativnímu přístupu, a také příčiny tohoto negativního přístupu:

1) Nesprávné chápání náboženství: Kdo si myslí, že náboženství znamená izolaci, lenost a odklon od práce, mýlí se, protože islám je náboženství práce a činnosti. Všemohoucí Alláh praví: „A když bude modlitba skončena, rozejděte se po zemi…“ (62:10)

2) Iluze dokonalosti: Někteří lidé se vymlouvají, že nejsou dokonalí nebo že nejsou učenci, a proto odkládají práci! Ale muž, který přišel z daleka v súře Jásín, byl obyčejný člověk, a přesto ho Alláh zvěčnil ve Své Knize, protože jednal rychle a nečekal.

3) Strach z pokrytectví: Mnozí lidé přestávají konat dobré skutky ze strachu, že budou obviněni z pokrytectví! To je však jen ďáblovo pokušení. Al-Fudajl ibn Ajjád řekl: „Přestat konat dobré skutky kvůli lidem je pokrytectví, konat dobré skutky kvůli lidem je modlářství, a upřímnost znamená, že Alláh tě od obou ochrání.“

4) Slabá výchova: Generace vychovaná v pohodlí a nečinnosti, která nezná odpovědnost ani úsilí. Zatímco Prorokovi druhové vychovávali své děti k síle a odvaze. Safíja bint Abd ul-Muttalib – radija lláhu anhá – vychovávala az-Zubajra tak, aby se stal hrdinou, který ponese břemeno národa.

Sestry a bratři, buďme těmi, o nichž se mluví v dobrém, a jejichž absence je znát. Vychovávejme své děti tak, aby byly přínosem pro svou společnost.

Ó Alláhu, dej nám klíče k dobru a zámky ke zlu. Ó Alláhu, dej nám dobré porozumění, upřímnou důvěru, vysoké cíle a úplnou oddanost.