Páteční kázání 6. 2. 2026 (18. šaʻbán 1447 h)                                                    

Bohabojnost a vyhýbání se pochybným věcem

Chvála Alláhu. Jeho uctíváme a Jeho o pomoc prosíme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha a že Muhammad (salla lláhu ʻalajhi wa sallam) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.“

Bohabojnost znamená, že zanecháme všeho, u čeho máme obavy, že by to mohlo uškodit. Podle islámského práva to znamená vyvarovat se všeho, o čem máme pochybnosti podle slov Proroka – salla lláhu alajhi wa sallam: „Zanech toho, o čem pochybuješ, a dej přednost tomu, o čem nepochybuješ.“ Správná bohabojnost znamená, že muslim neudělá nic, aniž by se neujistil o tom, že je to povolené z hlediska víry. Pokud o něčem pochybuje, je lepší to vůbec nedělat, neboť správné jednání je v náboženství tím nejcennějším. Být zbožný neznamená, že člověk bude sám sebe mučit, nebo naopak zanedbávat povinnosti, nebo že bude přehánět v chvályhodných věcech. Ve skutečnosti by měl vyvážit vztah mezi povoleným a zakázaným, vyvarovat se zakázaného a toho, co není zcela jasné. Měl by dávat každému, co mu po právu náleží, hledět, aby byl jeho majetek i on sám bez čehokoli, co je zakázané. Proto se učenci soustředí na bohabojnost v jednání, obchodování, finančních záležitostech a v tom, co člověk říká nahlas, protože mnozí nemohou projít bez újmy vzhledem k tomu, že upírají ostatním jejich práva. Je chybné si myslet, že přehánění je zbožnost nebo že omezování toho, co je zákonné, je známkou zbožnosti, protože zbožnost je založena pouze na znalostech a právu. Není zbožností zakazovat to, co Alláh uznal za povolené, ani omezovat lidi v jejich živobytí, protože islámské právo má za cíl šířit prospěch a omezovat škody, zatímco přehánění a extremismus nemá s náboženstvím nic společného.

Prorok – salla lláhu alajhi wa sallam – opravil toto chápání, když si někteří jeho druhové mysleli, že bohabojnost znamená i zanechání toho, co bylo povoleno. Řekl jim: „Jsem bohabojnější a bojím se Alláha více než vy, ale postím se a přerušuji půst, modlím se a spím a žením se.“ Chtěl tím ukázat, že bohabojnost nespočívá v tom, že se budeme protivit přirozenosti, ale v tom, že budeme následovat jeho vedení – salla lláhu alajhi wa sallam. Také když viděl muže, který sám sebe mučil stáním na slunci, řekl mu: „Alláh nepotřebuje, aby člověk takto sám sebe mučil.“ Neboť přehánění a extremismus nemají nic společného s náboženstvím a k Alláhovi se nemůžeme přiblížit tím, že budeme mučit sami sebe.

Služebníci Alláhovi, Prorok – salla lláhu alajhi wa sallam – shrnul celý význam bohabojnosti do této věty: „Vystříhej se zakázaného a budeš člověkem, který nejvíc uctívá.“ Neznamená to, že se má člověk co nejvíce modlit dobrovolné modlitby a nedbat na zakázané věci. Opravdové uctívání spočívá v tom, že zanecháme všeho, co je zakázáno. Umar – radija lláhu anhu – řekl: „Bohabojnost znamená upustit od zakázaného.“ Někteří z raných učenců řekli: „Je pro mě milejší opustit něco menšího, co je zakázáno, než vykonat desítky dobrovolných úkonů uctívání.“ A co ti, kteří jsou liknaví k penězům lidí (nevrací dluhy) a pak si myslí, že dobrovolné úkony uctívání vymažou jejich nespravedlnost? Proto učenci radili obchodníkům, že bát se Alláha při jejich jednáních je důležitější než být horlivý ve vnějších projevech uctívání. Jedno z nejdůležitějších hledisek bohabojnosti je vyvarování se toho, o čem máme pochybnost, neboť Prorok – salla lláhu alajhi wa sallam – řekl: „Kdo se vyhýbá tomu, o čem pochybuje, ten chrání své náboženství a svou čest.“ Kolik věřících se horlivě modlí a postí, ale když dojde na obchod, jejich zbožnost zmizí a bezostyšně porušují práva druhých? Alláh v súře „Rozvod“ ukazuje, že zbožnost neznamená pouze dodržování rituálů, ale spíše spravedlnost, naplňování práv a vyhýbání se nespravedlnosti a ubližování, zejména v situacích slabosti. Prorok – salla lláhu alajhi wa sallam – byl praktickým ztělesněním bohabojnosti. Nechával datle z obavy, že by to mohl být dobročinný dar (sadaqa). Abú Bakr – radija lláhu anhu – vyzvracel jedno jídlo, protože mělo pocházet z něčeho zakázaného, aby neživil své tělo z nezákonného.

Muslimové, upřímná zbožnost se projevuje v právech lidí: v dědictví, rozvodu, jednáních mezi lidmi a nápravě křivd. Proto Prorok – salla lláhu alajhi wa sallam – řekl, že tratit bude ten, kdo vykonává zbožné činy, ale přitom křivdí lidem. Jeho dobré skutky budou odebrány, až mu nezbude nic. Nejzvláštnější je vidět ty, kteří často drží půst a věnují se dobrovolným věcem, ale živí se tím, co není povoleno. Uctívání není přijato, pokud je muslim nespravedlivý a neoprávněně si přisvojuje majetek jiných lidí. Bohabojnost by se měla projevovat nejvíce v mluvě. Mluva chrání čest muslimů. Zbožnost neznamená zdržet se některých zjevných hříchů a pak se dopouštět pomluv a urážek. Zbožnost spíše znamená dávat si pozor na jazyk, být opatrný a nehledat chyby v druhých. Náboženství je založeno na lehkosti a umírněnosti, nikoli na přehánění, přetvářce a strojenosti.

Buďte tedy bohabojní, služebníci Alláhovi, držte se opravdové zbožnosti a ne jejích vnějších projevů. Zanechte všeho, co je zakázané a o čem máte pochybnosti. Dejte každému, co mu náleží, dávejte si pozor na jazyk a nepřehánějte ve své víře. Bohabojnost se měří spravedlností a následováním vedení Proroka – salla lláhu alajhi wa sallam.

Ó Alláhu, dej nám opravdovou zbožnost, učiň z nás Své zbožné služebníky a veď nás stezkou přímou.