Páteční kázání 13. 12. 2019                                                    šejch Usama al-Deiri              

Mešita v Praze

„Seslali jsme je jako Korán arabský – snad budete rozumní!“

Chvála Alláhu. Jen Jeho uctíváme a Jeho o pomoc prosíme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha a že Muhammad (salla lláhu ʻalajhi wa sallam) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.“

Dobrá znalost arabského jazyka je jednou z důležitých věcí ve víře, protože Všemohoucí Alláh seslal Svou Moudrou Knihu v jasném arabském jazyce. Svého Posla učinil zvěstovatelem této Knihy v tomto velkolepém jazyce. Je to souhrn mluvy, neboť je v něm málo slov, kterými je vyjádřeno mnoho významů a ustanovení. Náboženství bylo ustanoveno a poznáváno jedině díky ustanovení tohoto jazyka. Proto Umar bin al-Chattáb (rAa) řekl: „Učte se arabštinu, neboť patří k náboženství.“

Protože je arabština bohatým a rozsáhlým jazykem, zvolil si ji Mocný a Vznešený Alláh za jazyk nejvýznamnější z nebeských knih, té nejposvátnější, kterou je Vznešený Korán. Kdo se podívá na arabský jazyk a srovná ho s jiným jazykem, zjistí, že je velmi bohatý. Obsahuje šestnáct tisíc jazykových kořenů a má další možnosti skládání a odvozování slov, dále zjistí, že jeden výraz zahrnuje řadu významů, proto si Alláh zvolil tento jazyk, když pravil: „Seslali jsme je jako Korán arabský – snad budete rozumní!“ (12:2)

Všemohoucí Alláh, budiž požehnán, praví o postavení arabského jazyka a jeho uctění: „Víme dobře, že nevěřící hovoří: ‚Vždyť jej to učí smrtelník nějaký!‘ Však jazyk toho, na nějž narážku činí, je cizí, zatímco tento Korán je v jasném jazyce arabském.“ (16:103)

Proto se stalo povinností každého muslima naučit se tento jazyk a umět ho dobře. Je to velmi důležité pro porozumění Knize Mocného a Vznešeného Alláha a hadísům jeho Posla (sAs). Kdo vykládá Korán, musí znát arabský jazyk, a také ten, kdo vykládá hadísy a znalec islámské právní vědy, abychom pochopili své náboženství od základů a v celé jeho komplexnosti.

Imám aš-Šátibí – nechť je k němu Alláh milostivý – se k tomuto vyjádřil slovy: „Islámské právo je arabské, a jestliže je arabské, pochopí ho dobře jedině ten, kdo dobře chápe arabský jazyk.“

Služebníci Alláhovi, Prorokovi druhové a učenci radili učit se arabský jazyk. Umar (rAa) řekl: „Učte se arabský jazyk, neboť patří k náboženství.“ Jiní jeho slova reprodukují v jiné verzi: „Učte se arabský jazyk, neboť posiluje rozum.“

Pro splnění náboženské povinnosti chránit jazyk Koránu je třeba o něj po všech stránkách pečovat, tedy učit se ho a vyučovat jej. Každý muslim v této zemi by se měl snažit učit své děti, sebe a celou rodinu jazyku Vznešeného Koránu. Také ho musí muslimové umět dobře vyslovovat i psát, neboť výrazy jsou formy významů. Měli by také často nahlédnout do Koránu a do hadísů. Když jeden z předků mluvil nespisovně, prosil Všemohoucího Alláha o odpuštění. Zeptali se ho, proč žádá o odpuštění. Odpověděl, že žádá o odpuštění, protože zradil jazyk Vznešeného Koránu.

Muslimové, realita arabského jazyka v zemích, kde se nemluví arabsky, vzbuzuje smutek a politování. Z mluvy se vytratil spisovný jazyk a jeho místo zaujaly dialekty a cizí slova.

Imám aš-Šáfií – nechť je k němu Alláh milostivý – řekl: „Neznalost lidí a jejich spory pramení z toho, že opustili arabský jazyk.“

Uchovávání arabského jazyka je náboženskou povinností, je to důležitá věc, která nám byla svěřena, která byla uložena těm, kdo vychovávají, otcům i matkám. V Soudný den budeme na tuto svěřenou věc dotázáni. Nechť tedy každý pečuje o to, co mu bylo svěřeno, a vykonává vše, co je třeba, aby nebyl povolán k zúčtování za to, že konal nedostatečně, v den, kdy mu nepomůže ani majetek, ani děti, ale jen to, co vykonal s duší čistou pro Alláha.

Každý muslim by měl přijít s nějakou iniciativou, aby splnil tento úkol, aby to bylo v Soudný den na jeho straně. Islámská umma je hodna toho, aby si uchovala tuto velkou čest, kterou jí dal Všemohoucí Alláh: „Přidržuj se tedy toho, co bylo ti vnuknuto, a tehdy zajisté půjdeš po cestě přímé.“ (43:43)