Páteční kázání 1. 3. 2024 (20. ša´bán 1445 H)                                                                      

Uctívání prostřednictvím útěchy

Chvála Alláhu. Jeho uctíváme a Jeho o pomoc prosíme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha a že Muhammad (salla lláhu ʻalajhi wa sallam) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.“

Útěcha je významnou zásadou islámské morálky. Muslim utěšuje ty, jejichž duše je zlomená, srdce puklé, tělo vyčerpané. Není nic krásnějšího než uctívání tímto způsobem! Nic nemá mocnější vliv! Imám Sufján ath-Thaurí řekl: „Žádným jiným uctíváním se podle mého věřící nepřiblíží k Alláhovi tak jako utěšením svého bratra muslima.“

Ještě pěknější na tom je, že slovo „džabr“ („džabr al-chawátir“ = útěcha; od: utěšit někoho) má stejný základ jako jedno z krásných jmen Alláhových „al-Džabbár“. A toto slovo díky svému úžasnému významu člověka upokojí, uklidní, neboť Alláh – chvála Mu – je ten, kdo přemůže chudobu bohatstvím, nemoc zdravím, zklamání a neúspěch úspěchem a nadějí, strach a smutek bezpečím a klidem.

O tom, jak je útěcha prospěšná a proč bychom o ni měli usilovat, se zmiňuje hadís tradovaný Abú Hurajrou – radija lláhu anhu – který vyprávěl, že Prorok – salla lláhu alajhi wa sallam – řekl: „Když někdo uleví svému bratru muslimovi v nějaké nesnázi tohoto života, Alláh mu uleví od nesnáze v Soudný den. Kdo někomu ulehčí v nějaké těžkosti, Alláh mu uleví na tomto i na Onom světě. Kdo skryje chybu svého bratra muslima, Alláh skryje jeho chybu na tomto i na Onom světě. Alláh pomáhá Svému služebníkovi, pokud on pomáhá svému bratru.“

Je to jeden z činů, které má Alláh nejraději. Abdulláh ibn Umar – radija lláhu anhu – vyprávěl, že Posel Alláhův – salla lláhu alajhi wa sallam – řekl: „Alláhovi jsou nejmilejší ti, kdo jsou nejužitečnější pro jiné. Alláhovi jsou nejmilejší takové činy, které působí radost jinému muslimovi, nebo kterými člověk pomůže druhému z nesnází, zaplatí za něj dluh, zažene jeho hlad. Je mi milejší pomoci druhému, než se uzavřít o samotě v této mešitě (tedy v Medíně) na celý měsíc. Kdo udrží na uzdě svůj hněv, tomu Alláh skryje jeho chyby. Kdo potlačí zlobu, a kdyby si přál jí dát volný průchod, udělal by to, toho srdce naplní Alláh přáním Soudného dne. Kdo svému bratru v něčem pomáhá, dokud toho nedosáhne, tomu Alláh zpevní krok, až budou všichni klopýtat. Špatné mravy kazí činy, jako ocet kazí med.“

Jednou z prosebných modliteb, kterou pronášel Posel Alláhův – salla lláhu alajhi wa sallam – mezi dvěma prostracemi podle toho, jak to tradoval Ibn Abbás – radija lláhu anhu – je tato prosba: „Ó Alláhu, odpusť mi, buď ke mně milosrdný, pomáhej mi („idžbirní“), veď mne správnou cestou a dej mi živobytí.“

Všemohoucí Alláh utěšoval Svého proroka Josefa – alajhi as-salám – když ho vhodili jeho bratři do studny. Všemohoucí Alláh pravil: „A když s ním odešli a domlouvali se, že vhodí jej do hlubin studně, vnukli jsme mu: ‚Ty zpravíš je o tomto činu jejich ve chvíli, kdy nebudou tušit, oč jde.‘“ (12:15) Alláh utěšil také Mojžíšovu matku, když jí vrátil Mojžíše – alajhi as-salám – aby ji utěšil. Všemohoucí Alláh pravil: „A takto jsme jej vrátili matce jeho, aby oko její se ochladilo a aby se nermoutila a aby poznala, že slib Alláhův je pravdivý – avšak většina lidí to neví.“ (28:13)

Všemohoucí Alláh utěšil také Svého proroka Muhammada – alajhi as-salátu wa-s-salám – když mu jeho lid ubližoval, a tak odešel z Mekky z příkazu Alláhova do Medíny. Všemohoucí Alláh pravil: „Ten, kdo ti uložil Korán, navrátí tě do místa schůzky poslední. Rci: ‚Pán můj nejlépe zná toho, kdo přinesl správné vedení, i toho, kdo v zjevném je bloudění.‘“ (28:85)

Uvedeme několik příkladů, kdy Prorok – salla lláhu alajhi wa sallam – utěšil druhé a pomohl jim:

Abú Umáma vyprávěl, že Prorok – salla lláhu alajhi wa sallam – vedl své druhy, ukazoval jim cestu a utěšoval je. Jednoho dne vstoupil do mešity a setkal se tam s jedním z ansárů, kterému říkali Abú Umáma. Prorok mu řekl: „Abú Umámo, co že tě vidím sedět v mešitě mimo čas modlitby?“ Abú Umáma mu odpověděl: „Mám starosti a dluhy, Posle Alláhův.“ Prorok mu odpověděl: „Naučím tě nějakým slovům, a když je budeš říkat, Mocný a Vznešený Alláh ti pomůže od tvých starostí i od dluhu.“ „Dobrá, Posle Alláhův.“ Prorok řekl: „Ráno a večer říkej: ‚Ó Alláhu, utíkám se k Tobě před starostmi a smutkem. Utíkám se k Tobě před nemohoucností a leností. Utíkám se k Tobě před zbabělostí a chamtivostí. Utíkám se k Tobě před tíhou dluhů a přemožením jinými lidmi („nepřáteli“).“ Abú Umáma řekl: „A tak jsem to udělal a Mocný a Vznešený Alláh mě zbavil mých starostí i dluhu.“

Když ubozí muhádžirové, kteří opustili Mekku, přišli, celí nešťastní, řekli: „Posle Alláhův, bohatí sebrali všechnu odměnu. Modlí se stejně jako my, postí se stejně jako my, a ještě dávají almužnu z přebytku svého bohatství.“ Prorok jim odpověděl: „Nepředepsal vám snad Alláh konání skutků, které jsou dobročinným darem? Pokaždé, když řeknete „subhánalláh“, je to dobročinný dar. Když řeknete „Alláhu akbar“, je to dobročinný dar. Když řeknete „alhamdulillah“, je to dobročinný dar. Když řeknete „není boha kromě Alláha“, je to dobročinný dar. Když budete přikazovat vhodné, je to dobročinný dar. Když budete zakazovat zavrženíhodné, je to dobročinný dar. Budete-li plnit své manželské povinnosti, je to dobročinný dar.“ Odpověděli: „Posle Alláhův, za uspokojení své touhy dostaneme odměnu?“ Řekl jim: „Víte, že pokud ji uspokojíte v něčem, co je zakázané, není to snad hřích? Pokud ji tedy uspokojíte v něčem, co je povolené, dostane se vám za to odměny.“

Utěšení a pomoc nevyžaduje mnoho úsilí. Někdy stačí pár slov: připomínání si Alláha, prosebná modlitba, napomenutí. Jindy potřebuje druhý člověk jen pomoc. Někteří čekají, až jim někdo s něčím pomůže. Jiný se spokojí s úsměvem. Měli bychom usilovat o to, abychom přinášeli druhým radost, a neměli bychom šidit ani sami sebe. Dobro se vám vyplatí.